20. Kapitola: Duchovní sen || VYKOUPENÍ DUŠE

16. června 2014 v 22:54 | LussyNda |  Vykoupení duše

20. Kapitola: Duchovní sen

KAPITOLA: 21. DÍL: I. SERIE: VYKOUPENÍ DUŠE AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica

***

ROSE POV:

Mojí mysl, převládala temnota. Znovu.

V poslední době se mi zdá, že upadám do temnoty čím dál víc a víc. A nemusí to být zrovna stav nevědomí, ale můj celkový stav a docela by mě zajímalo, proč se to vlastně děje?

Procházela jsem temnotou nebo spíš jsem se točila pořád dokola. Bylo to frustrující, že pokaždé, když se něco semnou stane, tak vždycky skončím na tom samém místě a to v téhle temnotě.

Jenomže tohle nebyla jen nějaká taková temnota, protože něco se zdálo jiné, naprosto jiné, přes temnotu se začali míhat bíle šmouhy a jako by se temnota začala vytrácet a já se najednou ocitla ve velkém sále královského dvora.

Nikdo tu nebyl, jen sluneční světlo prosakovalo přes tónovaná okna.

"No konečně." slyšela jsem hlas za sebou. "Strašně jsem se bál, že se něco stalo, když si tak najednou zmizela, proč." Adrianův hlas se zastavil, když sem se k němu otočila čelem a jeho oči byli vytřeštěné hrůzou. "Proboha!" zakřičel a běžel ke mně. "Co se ti stalo?" dívala jsem se na něj nechápavě, protože jsem nevěděla, o čem to mluví. Co by se mi mělo stát, že se na mě dívá takhle vyděšeně? "Rose?" promluvil na mě znovu, když se ke mně dostal. Podívala jsem se, kam směřují jeho oči a můj pohled padl na mé oblečení a ruce.

A najednou jsem chápala, proč se na mě dívá tak vyděšeně, byla jsem pokrytá špínou a krví. "Proboha." vydechla jsem a nějak se celé moje tělo začalo třást.

"Rose co se stalo?" Adrian se na mě díval pořad vyděšeným pohledem, když mě chytnul za ruce.
"Strigojové." vykoktala jsem ze sebe.

"CO!!" vykřikl a jeho hlas se rozezněl po sále. Roztřásla jsem se ještě víc a objala ruce kolem sebe. "Rose oni tě napadli? Kde si?" ptal se.

"J-já nevím." vydechla jsem.

"Dobře tak kde si byla? Co je poslední co si pamatuješ?" ptal se mi zoufale. Podívala jsem se na něj a chtěla mu odpovědět, když najednou.

Poslouchej svoje srdce. Poradí lépe než hlava.

Hlas mé matky se mi ozýval hlavou, ale co to mělo znamenat? Chtěla jsem Adrianovi říct, o strigoji, který mě drží už nějakou dobu, ale pokaždé, když jsem na to pomyslela, začalo mi být srdce a rozezněl se varovný hlas mé matky. Jako by nechtěla, aby o tom strigoji někdo věděl, ale proč? Byl to přece strigoj, monstrum, které vraždí lidi a je mu jedno, kdo to je, tak proč bych k němu měla projevovat nějaký soucit, to kvůli němu jsem se dostala do téhle situace, tak proč?

A najednou mi to došlo. On nebyl ten, kdo mě honil na prvním místě, on byl ten, kdo mě našel.
"Já… byla jsem v Rusku, procházela jsem ulicemi, když mě napadli. Nevím, kde jsem." řekla jsem mu popravdě.

"Sakra. To nám vůbec nepomůže. Rose a víš, kde si teď?" zeptal se mě, ale já zakroutila hlavou. "Víš co, mám nápad, popiš mi poslední místo, které si pamatuješ, poslední místo, kde si byla." ptal se mě a díval se mi přitom do očí. Nevím proč, ale najednou se ve mně zvednul vztek.

"Co si to dovoluješ!!!" vykřikla jsem na něj a odstrčila ho od sebe pryč.

"Rose?" ptal se mě zmateně.

"Jak si zatraceně dovoluješ na mě používat donucení!!!" zařvala jsem na něj. "Nepotřebuji, aby mě někdo hlídal, dokážu se o sebe postarat sama. Nepotřebuju nikoho z vás, tak se laskavě starejte o sebe a mě nechte zatraceně na pokoji."

"Rose, co to povídáš?" zeptal se zmateně znovu.

"Nehraj hloupého Ivashkové, celou dobu na mě používáš donucení, nejsem malá holka, kterou je potřeba kontrolovat!!!" zařvala jsem na něj znovu.

"Ale já tě přece nekontroluju." začal, ale já ho přerušila.

"Používal si na mě donucení nebo ne!?!" trvala jsem dál na svém a dívala se mu zpříma do očí.
"Já…" díval se na mě v šoku, jako by mě ani nepoznával. "Dobře udělal, jsem to, ale nechtěl jsem ti nějak ublížit nebo tě ovlivnit, chtěl jsem jen, aby se ti lépe vybavilo místo, kde si, abychom tě mohli najít, to je všechno."¨

"Já, ale nechci, aby mě nikdo našel!" řekla jsem mu a moje oči plály zlobou a on vypadal, jako by ani nerozuměl tomu, co říkám.

"O čem to mluvíš?" ptal se mě.

"Nechci, aby mě nikdo našel." zopakovala jsem znovu svojí odpověď. "Postarám se o sebe sama."
"Rose?" začal Adrian opatrně jako by se bál mi něco říct. "Napadli tě strigojové je možné, že každou chvíli."

"Budu mrtvá já vím, ale to je riziko povolání." řekla jsem mu. "Neboj se o mě, tak daleko to nezajde, jsem si naprosto jistá, že mě nezabijí." řekla jsem mu. Nevím, odkud tohle tvrzení přišlo, ale bylo tam. Najednou jsem věděla, že se mi nic nestane.

"Jak to mu…" nedořekl to, protože jsem mu zase skočila do řeči. To je teď moje novinka, skákat jiným lidem do řeči a nenechat je domluvit a opravdu se mi to líbí. Moc se mi to líbí.

"Prostě to vím, Adriane. Musíš mi věřit, jako já ti věřila, že mi pomůžeš. Zvládnu to a vrátím se." vydechla jsem a chytla ho za ruku. "Slib mi, že to nikomu neřekneš, prosím." dívala jsem se na něj s prosbou v očích a on vypadal, jako kdyby se rozhodoval, co má udělat, ale nakonec si povzdechl a přikývl. Usmála jsem se na něj a dala mu pusu na tvář. "Děkuju. Ozvu se, až budu moct." řekla jsem mu a najednou jako by to bylo jen mrknutí, oka jsem se probudila z Adrianova duchovního snu, ale neocitla jsem se zase v temnotě, tak jak jsem plánovala, ale tentokrát jsem ležela na chladné betonové zemi a kolem mě byla voda, nebo jsem si to aspoň myslela, vzhlédla jsem a podívala jsem se kolem dokola, byla to voda, ale rudá voda.

Voda smíchaná s mojí krví.

Nejdřív jsem si myslela, že strigoj, který mě věznil je zpět a přitvrdil, ale hned jsem to zavrhla, když se ozvalo za kašlání a do mého zorného pole přišel muž s tmavě hnědými vlasy a rudýma očima.


"Vítej moje paní." vydechl s úsměvem a ukázal svoje dlouhé tesáky.

***

pokračování příště ....


Tak co myslíte zlatíčka? špatné nebo dobré??? Dejte mi vědět :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka vykoupení duše???

Ano, líbí se mi
Nevím
Ne, nelíbí se mi

Komentáře

1 Jackie Jackie | 17. června 2014 v 11:33 | Reagovat

Moje paní? Chceš povedať, že ju premenil?! ??? ??? ???

2 Tessinka Tessinka | 18. června 2014 v 11:42 | Reagovat

Co??? takhle si nám to usekla :DD ale podle mě ji nepřeměnil :D

3 Eliza Eliza | Web | 18. června 2014 v 23:02 | Reagovat

Jako Rose se docela dobře naštvala, to se mi fakt dost líbilo xD A Adriáááán :D
Konec...Wuuut? Wuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuut? Já si taky myslím, že Rose přeměněná není...Není? Není. Ne, není. Není. NENÍ!!! Nesmí být!!! Nemůžu se dočkat další kapitoly :D

4 bara bara | 20. června 2014 v 18:44 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

5 Kačíí Kačíí | Web | 21. června 2014 v 9:37 | Reagovat

Cože..?? Tak ten konec nechápu :-D  :-D To si děláš srandu, že jo.?? :-D  :-D Hrozně moc se těším na další :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama