SHADOWS of DESTINY || 7. Kapitola

14. července 2014 v 15:25 | LussyNda |  Shadows of Destiny


KAPITOLA: 7. DÍL: I. SERIE: VYKOUPENÍ DUŠE AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica


***

Hodiny ubíhali a Sophia stále nepřestávala mlít o tom, co udělal Matyáš Davidovi. Začínala s tím být, ale opravdu, ale opravdu otravná, ale co jsem s ní tak asi měla dělat? Byla sice hrozná, ale taky byla mojí nejlepší kamarádkou a to nebylo jen tak něco.


Nechtěla jsem přijít ještě o ni, ale já sama nejlépe věděla, že Matyášovo chování není normální a že se dřív nebo později něco stane a co jsem říkala? Je to tady.


Včera střílel z kuše v lese, dnes se popral se svým nejlepším kamarádem, co přijde zítra? Musea jsem s ním mluvit co možná nejdřív a pořádně mu promluvit do duše. Sakra, musí přece někoho poslouchat, tohle už opravdu není normální a on si to musí uvědomit.

Neubližuje tím jen sobě, ale všem kolem sebe, včetně své matky, která ho miluje.


"Slečno Brooksová, jste s námi?" Ozval se hlas mého učitele. Podívala jsem se na něj nechápavě, jako bych ani netušila, na co se mě ptá. "Výborně." Řekl. "Spíme doma a ne ve škole, to už byste měla vědět." Řekl profesor a šel zase k tabuli. Ve stejnou dobu se otevřeli dveře a do nich vešel naštvaný Matyáš. "Ale pan North jaké překvapení a potěšení, že jste se k nám opět přidal." Řekl profesor sarkasticky, ale Matyáš jako by ho ani neposlouchal a šel se bez řečí posadit na své místo. Dívala jsem se na něj, ale on se mému pohledu vyhýbal, tvářil se jako by chtěl někoho zabít.

Nejspíš to taky možná udělá. Napadlo mě.


Sakra proč myslím na takové věci. Třeba, to co jsem viděla v lese, nebylo tak hrozné, jak to vypadalo, mohlo to znamenat tisíce dalších věcí, to jen já si hned představuju šílené scénáře a to není dobré.


Cítila jsem po mé levé straně šťouchnutí a otočila jsem hlavu ke své kamarádce, ta se na mě dívala s nadějí, že vím, o co jde, ale já jsem jen pokrčila rameny. Jak bych to mohla vědět? Copak si vážně myslí, že vím naprosto všechno?


Ani já nejsem taková drbna, abych z každého všechno dostala. Jediné co chci, je zjistit co se doopravdy s Matyášem děje a pomoct mu třeba jeho problém dokážu vyřešit a on se zase stane tím klukem, kterého všichni znali.



***


Hodiny ubíhali čím dál, tím pomaleji, nebo to připadalo jen mě. Musela jsem s ním promluvit, teď to bylo víc než důležité. Tohle, co dělá, už přesahuje všechny meze a pokud s tím někdo něco neudělá, tak to dopadne hodně špatně.

Konečně zazvonilo. Jak jsem předpokládala, Matyáš sebral v rychlosti věci a vyrazil ze třídy. Na nic jsem nečekala a vyrazila jsem za ním.


Na chodbě se začali rojit studenti z naší školy. Matyáš šel rychle pryč a já se za ním proplétala mezi řadami studentů.


"Maty!!!" vykřikla jsem za ním, ale nevypadalo, že to zaznamenal. Přidala jsem do kroku, ale zdálo se, že všichni studenti se rozhodli být zrovna teď na chodbě. Matyáš zatočil za roh a vyrazil ven z budovy.


Věděla jsem moc dobře, kam má namířeno. Vyrazila jsem za ním přes školní pozemky a vešla jsem do školní tělocvičny.


Chodby byli relativně prázdné až na pár kluků, kteří se připravovali na trénink. Zajímalo by mě, proč najednou se Matyáš vrátil, protože odsud odešel.


"Rayo?" ozval se hlas. Otočila jsem se a podívala se na Davida. "Co tady děláš?"

"No potřebuju mluvit s Matyášem, ale asi mě neslyšel, když sem na něj křičela, ať počká." Vysvětlila jsem mu, ale on mi dal smutný úsměv.

"To pochybuju. Chová se divně a nemluví s nikým, takže bych spíš řekl, že tě prostě ignoroval jako každého." Řekl mi a já si povzdechla.

"Jo já vím." Souhlasila jsem s ním. "Ale musím to udělat. Musím si s ním promluvit."


"Myslíš, že je to dobrý nápad?" pozvedl na mě obočí. "Chápu, co k němu cítíš, ale i tak si nemyslím, že je to dobrý nápad. Dál mi do huby a podle toho jak se teď chová, tak si myslím, že by to klidně udělal i tobě a to bych nerad." Pousmál se a já jsem se na něj nechápavě podívala. "Hele nejsme kamarádi, to víme oba, ale i tak tě mám jistým způsobem rád a tak bych nerad, kdyby ti něco udělal."

"Neboj se. Nic se mi nestane. Umím se o sebe dobře postarat." Prohrábla jsem si rukou vlasy. "Hele vážím si tvého zájmu, ale nebudu dobře spát, dokud si s ním nepromluvím.

Tak víš, kam šel?" zeptala jsem se ho a on si znovu povzdechl.

"Jo šel do kanceláře trenéra."

"DAVIDE!!! Hýbni kostrou máme trénink." Zařval na něj jeden z jeho spolužáků.


"Měj se." Řekl a odběhl. Podívala jsem se za ním a pak jsem se vydala k šatnám, kde měl kancelář trenér. Slyšela jsem křik a pak Někdo praštil dveřmi. Zatočila jsem za roh a viděla odcházet Matyáše do šatny a trenéra, který rychlím krokem, prošel bez povšimnutí kolem mě.


Vydala jsem se do pánských šaten, když jsem vešla do šatny, Matyáš stál u skříňky a vybíral si z n í svoje věci.

"CO CHCEŠ!!" Vyštěkl a ani se na mně neotočil.


"Chci si jenom promluvit."Vešla jsem dovnitř a čekala, co řekne.

Najednou praštil skříňkou a otočil se na mně. "Nemám s tebou o čem mluvit." Vydechl a prošel kolem mě. Otočila jsem se a šla za ním.

"Matyáši prosím. Chci s tebou jen mluvit." Předběhla jsem ho a zastavila jsem ho v pohybu. "Můžeš mi jen vyslechnout. Vždyť se známe už tak strašně dlouho a přece naše přátelství nemůže jen tak skončit."


"Proč by nemohlo." Vydechl a v jeho očích se zablesklo. "Nemůžu se přátelit s někým jako ty."

"S někým jako já?" zeptala jsem se ho v šoku a nevěděla jsem co tím myslí.


"Ano s někým jako ty!!" vykřikl na mě. "Lidi jako ty ničí lidi jako jsem já." Díval se mi do očí s takovou nenávistí a pak prošel kolem mě.

"Maty." Vydechla jsme a chytla ho za ruku, ale ve stejnou chvíli mě popadl a praštil semnou proti zdi a svojí rukou zmáčknul můj krk. Jeho oči plály nenávistí a zlostí.

"Neříkej mi tak!!!!" vykřikl znovu. "Někdo jako ty nemá právo mě oslovovat tímhle jménem. Čarodějnice!!!" vykřikl na mně. Dívala jsem se na něj v šoku a docela dost jsem se bála, co může udělat, ale on mě najednou pustil a odešel. Jen tak.

Svezla jsem se po zdi a sedla si na zem. Byla jsem vyděšená. Jak se to sakra stalo? Co se to s ním stalo?


Myslela jsem, že i přes to, jak se chová, tak ještě pořád bude mít nějakou slušnost, ale zdá se, že všechnu slušnost už ztratil.


Můj Matyáš, kterého jsem znala a měla ho ráda je pryč a myslím, že na dobro.


pokračování příště ....

***
V příštím díle:

... "Děje se něco?" ozval se hlas mé mámy. ...

... "CO!" vykřikla a podívala se v šoku na mně. "Mluvila si s ním? O čem?" ...

... "Ne to nejde!!" vykřikla. "Nemůžu to udělat. Ne poslouchej mě Jacku… ...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 14. července 2014 v 17:44 | Reagovat

Číst o škole o prázdninách je podivně uspokojující, protože tam nemusím být :D
Ale jako...Nevím, jestli mám Matyho vinit z toho, že se chová jako piii...hajzl...Uvidíme, co za tím je. Těším se na další kapču! :)

2 Violett Violett | Web | 2. září 2014 v 21:41 | Reagovat

Maty má beztak nějaký důvod, proč se tak chová a mě samotné by zajímalo co, ale jsem dost pozadu, tak uvidím. Jinak hurá jdu na další kapču ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama