29. Kapitola: Vina || VYKOUPENÍ DUŠE

12. srpna 2014 v 14:25 | LussyNda |  Vykoupení duše

KAPITOLA: 29. DÍL: I. SERIE: VYKOUPENÍ DUŠE AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica
PŘEDPOSLEDNÍ KAPITOLA JE ZDE DOUFÁM, ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT :-)


ROSE POV:


Dívala jsem se na něj a na jeho pohled. Začínala jsme mít strach, v jednu chvíli se díval v šoku a pak zase vzteky začal křičet a mlátit vším co mu přišlo pod ruku.


"Dimitriji." Oslovila jsem ho a šla jsem k němu, ale on chytl láhev a hodil ji proti zdi.

"Proč!!!" vykřikl a podíval se na mně. "Proč mi to sakra neřekla!!! Mohla se všemu vyhnout. Něco bych vymyslel. Tohle všechno se nemuselo stát!!!" vykřikl na mně. Překonala jsem vzdálenost mezi námi a chytla ho za ruce. Bylo to docela nesmysl se k němu v tomhle stavu přibližovat, ale najednou jsem věděla, že musím. Cítila jsem to. Potřebovala jsem mu pomoct.

"Dimitriji, podívej se na mně." Donutila jsem ho, aby se mi podíval do očí. "Nebyla to tvoje vina. Udělal si to, co bylo pro tebe přirozené.
Byl si vychován, aby si chránil svůj svět, rodinu a všechny blízké a to si dělal." Řekla jsem mu.

"Ale díky mně zemřela cela její, tvoje rodina. Vyvraždili všechny. Mužům uřezali hlavy a napíchli je na kůly a ženy utopili v řece a jejich ostatky ještě spálili. A Rozalin… Rozalin shořela za živa v plamenech. Mohla žít!! Naše dítě mohlo žít!!! Mohla zachránit spoustu životů a změnit svět a já jsem to všechno zničil. Zabil jsem svoje prvorozené dítě. Jsem mnohem větší monstrum, než jsem si myslel." Kroutila jsem hlavou. Najednou mě popadl za ruce a zatřásl semnou. "Copak to nechápeš!!! Byl jsem chladnokrevný vrah ještě před tím, než se ze mě stalo tohle."


"Dimitriji prosím poslouchej mně." Řekla jsem mu a najednou jsem cítila, jak mi po tvářích tečou slzy. "Ano udělal si chybu, každý je děláme, ale všechno se dá napravit. Můžeš to napravit."


"Jak? Podívej se na mně?" pustil mně a ukázal na sebe. "Podívej se co se semnou stalo, co jsem se stál. Nebylo to kvůli prokletí mé duše, ale stal jsem se tím, čí jsem byl, jen jsem to prohloubil. Jsem netvor."

"To není pravda. Možná si udělal spoustu špatného, když si byl strigoj a předtím si se jen špatně rozhodl, ale to neznamená, že si byl špatný. Podívej se na tohle všechno." Ukázala jsem kolem sebe. "Postavil si tenhle dům, připravil si pokoj pro své dítě, namaloval si ten obraz, zachránil si všechny věci, které vynesli z jejich domu, než ho zapálili." Dívala jsem se mu pořád do očí, když jsem o tom mluvila.

"Normální strigoj by to neudělal a je jedno jestli máš duši anebo ne, ale něco tě to donutilo popřít. Vždy lituješ každé objeti, kterou zabiješ, tohle není přirozené pro strigoje." Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

"To nezmění fakt, že jsem vrah." Řekl mi a sedl si do křesla a hlavu dal do dlaní. Povzdechla jsem si, přešla k němu a položila mu dlaně na ramena. "Jak mám s tímhle žít po zbytek mého nesmrtelného života v tomhle životě?" ptal se nepřítomně a díval se na její obraz.

Povzdechla jsem si. "Všechno jde napravit."


"Jsem strigoj. Nemůžu to napravit." Řekl znovu.

"To ne, ale všechno se dá změnit a pak se to dá napravit." Řekla jsem, což ho jaksi zaujalo, protože otočil hlavu a podíval se mi do očí.
"Jak to myslíš?"


"Jsem z jejich rodu, takže mám i tu moc. Mohla bych zkusit tě obnovit. Tvojí dhampýří část." řekla jsem mu. Jeho pohled se změnil a rychle se zvednul a otočil se na mně.


"Tohle ne!!! Zbláznila ses? Nemůžu teď žít s vinou, jak mám s ní žít poté, co mě změníš, jestli to vůbec půjde…" dodal a přešel k mým věcem, sebral kůl. "Tohle…"

"NE!!!" vykřikla jsem na něj a ve stejnou chvíli zakřičel bolestí a kůl pustil na zem. "Nesmíš se ho dotýkat. Je velice silný:" řekla jsem mu a přešla ke kůlu a zabalila ho. "Podej mi ruku. V tom kůlu je napuštěno pět živlů a taky je tam něco jako jed, co zabijí strigoje musím se zjistit, že se ti to nedostane do těla."


"Proč si jako myslíš, že mě zajímá, jestli budu žít, potom co si mi řekla, ne milá zlatá jestli umřu, bude to kvůli tomu, že chci ne nějaký rozmar rozmazlené holčičky, která si chce něco dokázat." Otočil se a šel ke dveřím.

"Počkej, nemůžeš." začala jsem, ale ve stejnou chvíli se na mně otočil a zadíval se mi do očí.

"Ty máš schopnosti, ale já taky něco mám." Jeho očí se roztáhli. "Zůstaneš tady a nikam nepůjdeš, dokud neřeknu nebo nezemřu." Řekl mi. Zamrkala jsem a najednou jsem nemohla dělat nic ani se hýbat. Otočil se se smutkem v jeho rudých očích a vyšel ze dveří.
Zůstala jsem stát na místě a po tvářích mi tekly slzy.

DIMITRI POV:


Všechno v co jsem věřil, bylo najednou pryč, jako mávnutím prstem. Celý svůj strigojský život jsem žil v domnění, že jsem mněl pravdu a za pravdu se musí pykat, ale tohle byl trest za nesprávný úsudek. Miloval jsem ji, vždycky jsem to věděl, ale kdybych jí opravdu miloval, tak bych jí nezradil. Možná bych jí i chránil, ale já jsem jí zabil.


Nechal jsem jí vytrpět veřejný proces a pak jsem a pak jí nechal trpět dlouhé hodiny v agonii, které ji způsobovali plameny. Co za zrůdu jsem to vlastně byl, když jsem se k ní takhle zachoval.


Nevěděl jsem, co mám dělat a ani kam mám jít, ale věděl jsem, že musím někam hodně, hodně daleko.


Zastavil jsem se u stromu a opřel se o jeho kmen a snažil se uklidnit, ale nevěděl jsem jak.

"Opravdu si myslíš, že ti to pomůže." Ozval se hlas. Její hlas. Otevřel jsem oči a díval se do očí mé ženy. Vypadala úplně stejně jako před lety.

"Roza." vydechl jsem v šoku. Najednou se její tvář změnila do nenávistné.

"Opravdu si myslíš, že tahle přezdívka ti pomůže?" ptala se a pak se zasmála. "Sobě k popukání, ale taky k pláči."


"Roza…"

"Neříkej mi tak!!" vykřikla na mně. "To kvůli tobě se to stalo, to kvůli tobě zemřeli všichni ti lidi."

"Já vím, ale nechtěl jsem to udělat, myslel jsem, že je to správné."

Znovu se zasmála. "Víš co je nejlepší?" Ptala se. "Že to tímhle skončí."

"Co?" ptal jsem se jí nechápavě.

"Umíráš. Nakazil ses. Brzy budete mrtví." Řekla mi a ve stejnou chvíli jsem začal ztrácet rovnováhu a sesunul jsem se na zem. Moje mysl se začala rozmazávat a já najednou měl hroznou chuť pít krev. Potřeboval jsem krev.

"Myslím, že to nebude dlouho trvat." Řekla s úsměvem. Potřeboval jsem krev. Moje ruka vystřelila, popadla jí za vlasy, stáhla jí k sobě a zakousl jsem se jí do krku, ale najednou to všechno bylo pryč. Ona byla pryč.


"Nemůžeš mě zabít." Stála za mnou a smála se. "Jsem mrtvá." Najednou zmizela a já jsem začal blouznit, viděl jsem všechny svoje objeti.

"NE!!" křičel jsem stejně, jako moje objeti křičeli, že jsem vrah. "Prosím ne!!!"


"DIMITRI!!!" slyšel jsem křičet hlas a z posledních sil jsem viděl přicházet anděla.


Mého osobního anděla, který mě měl vytáhnout z pekla.


pokračování příště ....
V PŘÍŠTÍM DÍLE:

"DIMITRI!!!" "NE!!!"

"Roz-zaline."

"Jsem tady."

"Dimitri, pojď pozdravit svého syna."


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kumibo kumibo | 12. srpna 2014 v 16:51 | Reagovat

Krása :-) moc doufám v happy-end :-) těším se na další :-)

2 Katie Katie | 12. srpna 2014 v 18:04 | Reagovat

úžasný O_O  moc se teším na další kapitolu :-D  nemůžu se dočkat :-D

3 Jackie Jackie | 12. srpna 2014 v 19:28 | Reagovat

:D Dúfam, že nás nenecháš dlho trpieť čakaním na ďalšiu časť...

4 ter ter | 12. srpna 2014 v 20:08 | Reagovat

super ale chudák dimitri doufám že bude brzo další kapitola :D

5 Eliza Eliza | Web | 14. srpna 2014 v 14:52 | Reagovat

Mě z nějakého důvodu chytla za srdce věta:
Jsem strigoj. Nemůžu to napravit.
Přišlo mi to asi hlubší, než to má být...Nevím :)
Každopádně kapitola supr, ale dej další RYCHLE, jakože fest!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama