MEANING of LIFE | 1. | Bolest srdce

3. srpna 2014 v 13:51 | LussyNda |  Meaning of Life
KAPITOLA: 1. Kapitola: Bolest Srdce DÍL: I. SERIE: MEANING of LIFE AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Romantika




Všude kolem mě byla jen černo-černá tma. Jen měsíc ozařoval krajinu kolem mě a mě připadalo, jako bych byl v jiném světě.

Z ničeho nic se ozval náraz a spustil se chaos. Ve vzduchu byl cítit kouř a spálenina, lidé křičeli a oheň praskal. Otočil jsem se a zahleděl se k místu, odkud to všechno šlo, celý jsem ztuhl.


"Ne." vydechl jsem a rozeběhl jsem se k místu, kde se nákladní auto srazilo s osobním. Touha mě popoháněla dál a já jsem musel udělat něco, abych odvrátil hrozbu. Prostě jsem to musel udělat. Bylo to mojí povinností.

Jenomže jsem nebyl rychlí, tak jak jsem si myslel. Záchranáři položili tělo ženy na chladný asfalt a snažili se jí oživit. Doběhl jsem až k nim a snažil se k ní dostat, ale drželi mě zpátky. Srdce mi tlouklo tak silně, že jsem myslel, že mi až vypadne z hrudi.

Záchranář, který ji ošetřoval, si najednou povzdechl a zakroutil hlavou. Ne!!! Nemohla být mrtvá. Prostě nemohla. Protlačil jsem se kolem nich a vzal její tělo do náručí. Její kůže byla chladná a její oči byli zavřené. Bože co bych dal za to, aby je zase otevřela, ale to se nestalo.

Byla mrtvá. Pohřbil jsem svojí tvář do jejích dlouhých vlasů a poprvé v životě jsem začal naplno brečet. Byla pryč. Moje krásná žena, spřízněná duše, matka mého dítěte byla na dobro pryč a nic to už nikdy nezmění.


Oblohu proťal blesk a začalo pršet. Zvedl jsem hlavu a díval se na oblohu.

"PROČ!!!" Vykřikl jsem a najednou kolem mě se všechno začalo ztrácet.



***


Probudil jsem se s hlasitým výkřikem. Posadil jsem se na své posteli a začal se ohlížet kolem sebe.

Byl jsem ve svém pokoji, ve svém domě. Promnul jsem si obličej rukou, přehodil nohy přes hranu postele a rukama jsem si prohrábl vlasy.

Zbývala hodina, dokud jsem neměl vstát do práce. Spal jsem celou noc, ale mě připadalo, jako bych vůbec nespal.

Připadal jsem si děsně. Asi bych si měl ještě lehnout a pořádně se vyspat, ale věděl jsem, že se mi to nepodaří a tak jsem vstal a přešel ke svému velkému oknu. Odhrnul jsem závěsy a zadíval se ven z okna. Svítalo a obloha byla zbarvena barvami vycházejícího slunce.

Znovu jsem si prohrábl vlasy. Svítání měla Ashley nejradši z celého dne. Vždycky jsem jí ráno vídal, jak stojí u okna jen v županu a dívá se z okna s lehkým úsměvem, pak se na mě otočila a zářivě se usmála.

Byla přitom vždycky tak kouzelná a já jí miloval. Nedokázal jsem si nikdy představit, že by mě opustila anebo, že bych jí ztratil. Patřili jsme k sobě a každý to vždycky věděl.

Jenomže nikdo nemůže být zjevně šťastný do konce života. Někdo nám prostě míchá někde karty a je mu jedno kolik bolesti tím způsobí. Někdy mi připadalo, jako bych už vlastně ani nežil. Spíš jsem jen tak přežíval a snažil jsem se vymyslet, co bych ve skutečnosti měl dělat.
Jenomže nemohl jsem si pomoct.

Bolest, kterou jsem cítil, byl velká a já stále netušil, jak se s ní mám vypořádat. Jak bych taky mohl? Ztratil jsem jedinou ženu, kterou jsem miloval, tak co mi zbývalo.

Moje myšlenky, byli přerušeni, hlasitým, pištivým výkřikem.


***


Prohrábl jsem si vlasy a vydal se ven z pokoje. Ne, že bych skutečně chtěl vědět, co se děje, ale musel jsem. Nemohl jsem pořád předstírat, že mi je naprosto jedno, co se kolem mě děje, protože to nebyl pravda.

Vyšel jsem z pokoje a kolem mě proletělo tornádo v záplavě zlatých vlasů mé dcery.

"NADIO sakra zastav se!!!" křičela na ni její postarší chůva, ale moje dcera běžela pořád dál a nezajímalo ji, že na ni někdo volá.


Paní Nortnová. Chůva mojí dcery se na mě jen podívala, povzdechla si a běžela dál za mojí dcerou. Paní Nortnovou zaměstnala ještě Ashley, když žila, aby se měl kdo starat o Nadiu, když ona šla do práce. Byla to starší paní, která s ní měla opravdu velkou trpělivost, ale v poslední době se zdálo, že už opravdu nemá sílu dál se o ni starat.

"NADIO!!! Proboha ne!!!" vykřikl hlas paní Nortnové ze zdola. Rozeběhl jsem se za jejím hlasem.


Vběhl jsem do kuchyně a viděl paní Nortnovou, jak se snaží uklidit nepořádek po mojí dceři a Nadia. Ta stála s mazaným úsměvem a dívala se na ni.

"NADIA EVELINE BONNEROVÁ!!!!" vykřikl jsem na ní. Nadia se po mě otočila a její malá očka se rozšířila a zatvářila se smutně.

Věděla, že je v maléru. "Kolikrát ti mám říct, aby si tohle nedělala? Je to neslušné a zlé. A teď za to poneseš následky. Žádné sladkosti a nebudeš chodit ven." Její oči se začaly zaplavovat slzami, ale teď jsem na to, opravdu neměl čas. "Běž nahoru se připravit." Ukázal jsem ke schodům. Nadia svěsila hlavu a se slzami v očích se rozeběhla do svého pokoje.

Prohrábl jsem si rukou vlasy. Bývala tak hodná a milá, ale v poslední době zlobila čím dál tím víc, a občas se mi zdálo, že vymýšlí věci, které by v jejím věku nebyli ani možné.

Tolik mi připomínala Ashley a to tak nehorázně bolelo, že jsem občas nemohl ani dýchat.

"Pane Bonnere?" uslyšel jsem hlas paní Nortnové.

"Ano?" Ptal jsem se. "Říkala jste něco?"

Povzdechla si a upravila si brýle na nose. "Ano, říkala. Je mi to líto pane Bonnere, vím, v jaké jste situaci, ale myslím si, že už nemůžu o vaši dceru dál starat." Vydechla a já měl teď její plnou pozornost. Chtěla odejít. Mohl jsem to čekat, ale co teď? "Nechápejte mě špatně. Zvládnu cokoliv, to přece víte, ale Vaše dcera je každým dnem víc a víc živá a já už ne ni prostě nemám energii tolik, jako jsem měla dřív."
"Chápu." Řekl jsem ji. Co jsem taky mohl říct. Byla to pravda. Ale co teď budu jako dělat? Nemám čas se o Nadiu starat.

"Mám několik kontaktů, na skvělé pečovatelky, které bych vám mohla doporučit. Nebojte se, neodejdu hned. Počkám, dokud někoho nenajdete." Řekla s povzdechem. "A teď mě omluvte, musím ji jít zkontrolovat." Řekla mi a zmizela na schodech.

"No tak to je fakt skvělé." Praštil jsem do kuchyňského pultu.


Kdy se vlastně stalo, že se mi celý můj život začal rozpadat. Pod rukama. Nezvládnu zkrotit vlastní dceru a sám se po domě ploužím jako chodící zombií. Tohle opravdu musí přestat.

Musím vrátit svůj starý život zase tam, kde byl před tou nehodou. Prostě musím.

Moje dcera už se nezlobila dost a teď bude muset nést následky za svoje činy.


"Tváříš se jako hromádka neštěstí." Otočil jsem se a zaměřil se na svého staršího bratra Bena, který stál ve dveřích. Prohrábl jsem si rukou vlasy. "Co ti zase přelítlo přes nos."


"Ne, co, ale kdo." Odsekl jsem. Sebral ze země pytel s nepořádkem, co paní Nortnová uklidila. "Nadia to tentokrát opravdu přehnala a paní Nortnová už se o ní nechce starat. Všechno se hroutí a já ani nemám na to, abych se vypořádal s vlastní dcerou." Hodím odpadky do koše.

"Víš co?" zeptal se. "Myslím, že by ses měl nejdřív zaměřit na sebe než na ostatní."

"Fakt dík." Odsekl jsem sarkasticky. "Opravdu nepotřebuji tvoje rady. Vystačím si sám a svojí dceru zvládnu taky sám." Vydal jsem se ke dveřím.

"Tak to pochybuju." Prohlásil a já se na něj otočil. "Vždyť ty už ani nevíš, doděláš, Matte. Nenapadlo, tě třeba jen na chviličku, že Nadia tohle všechno děla z nějakého důvodu?"

"O čem to mluvíš?" ptal jsem se ho.

"Vždyť ty už s ní ani nepromluvíš. Sobě její otec, ale mě vidí častěji než tebe. Dokonce i Biancu viděla a mluvila s ní častěji a to bydlí na druhé straně země. Nejdřív by ses měl zaměřit sám na sebe. Protože se jednou taky může stát, že zjistíš, že z velké rodiny ti už nezbývá nikdo." Vzal si nalitý hrnek kávy a odkráčel pryč z kuchyně.

Díval jsem se za ním a přemýšlel, o čem to vlastně mluví.

Nadia zlobila už předtím a nikdo s tím nic nedělal. Nechávali jsme jí být.


"Vážně nepotřebuju tvoje rady!" vykřikl jsem za ním. Nepotřeboval jsem rady nikoho. Věděl jsem, jak žít svůj život a co dělat.



A co udělám nejdřív, je, že se poohlédnu po nové chůvě a možná bych už mohl pomalu dívat po školách. Přece jen Nadia už se blíží do věku, kdy už to bude potřebovat, tak je už ten největší čas začít.



POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

líbí se Vám povídka MEANING of LIFE ???

1. ANO
2. NEVÍM
3. NE

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 3. srpna 2014 v 14:15 | Reagovat

začíná to slibně :)

2 Nats Nats | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 18:20 | Reagovat

Moc pěkný začátek :)

3 Kačíí Kačíí | 4. srpna 2014 v 18:21 | Reagovat

úchvatný začátek.. moc se těším na další :-)  :-)

4 natash natash | 7. srpna 2014 v 11:35 | Reagovat

uzasne :-) tesim se jak to bude pokracovat :-)

5 Jackie Jackie | 7. srpna 2014 v 17:50 | Reagovat

:-)

6 Mika Mika | 25. srpna 2014 v 11:07 | Reagovat

Moc se mi líbí, jsem zvědavá jak to bude pokračovat :-)

7 veronika veronika | 29. září 2014 v 21:50 | Reagovat

Líbí se mi začátek je velice zajímaví :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama