SHADOWS of DESTINY || 18. Kapitola

11. září 2014 v 8:00 | LussyNda |  Shadows of Destiny
KAPITOLA: 18. DÍL: I. SERIE: Shadows of Destiny AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy


KAPITOLA: 18. DÍL: I. SERIE: Shadows of Destiny AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy



Cítila jsem se, jako kdybych byla zavřená v kleci.
Cítila jsem na sobě jejich pohledy. Seděla jsem přední lavici a jak Matyáš tak Alexei seděli za mnou. Bylo to děsné. Nechtěla jsem být středem pozornosti. Nikdy jsem nebyla, ale v poslední době se svět otočil vzhůru nohama a jánevěděla, co si mám myslet.
Celý můj život byla lež a já jsem se snažila najít opět ztracenou rovnováhu, jediné co jsem nevěděla, bylo, jak to mám udělat. Byla jsem ze všeho zmatená a hlavně jsem musela všechno vyřešit s mámou a to se nestane, dokud si nesedneme a nepromluvíme si. Bez něj.
Nechci ho tam, když s mámou budu mluvit. Potřebuju čas, to všechno zpracovat než se rozhodnu, co budu dělat dál.
Ale rozhodně nechci o mámu přijít, jen protože se tu z ničeho objevil můj otec a začal projevovat otcovské city.
Třídou se rozezněl zvonek a já jsem sebou úlekem trhla. Nedokázala jsem se soustředit vůbec na nic. Jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo, co se všechno za poslední týden v mém životě událo. Všechno se otočilo o 180 stupňů a já jsem pořád nevěděla jak se se všemi změnami vypořádat.
"Jsi v pohodě?" ozval se hlas Sophie, která se na mě dívala se zvednutým obočím.
"Co?" zvedla jsem k ní zmatený pohled. Zamračila se na mě.
"Mluvím na tebe a ty nereaguješ. Hele Rayo nestalo se ti něco?" zvedla jedno ze svých obočí a já se na ní zamračila.
"Co by se mi mělo jako stát?" ptala jsem se jí.
"No já nevím." Pokrčila rameny a prohrábla si svoje dlouhé vlasy. "Jsi, nějaká zamlkla a vůbec. Jsi celková nějaká divná." naklonila hlavu a studovala můj vzhled.
"Co to zase meleš?" nechápala jsem jí. Proč se sakra takhle chová.
"No podívej se třeba, co máš na sobě?" ukázala na moje oblečení. A já jsem se na ní znovu nechápavě podívala.
"Co je s mým oblečením? Ptala jsem se jí.
"No já nevím. Nikdy. Za celou dobu co tě znám jsem tě neviděla takhle oblečenou a navíc, aby si přitahovala pozornost každého ze školy." začala ťukat svými dlouhými nehty do stolu a mě to pomalu začalo lézt, ale opravdu na nervy.
"A co jako? Tak jsem se jednou oblékla jinak, copak je to nějaký problém?" Ptala jsem se jí, vzala si tašku a radši šla ven ze třídy. Vážně? Co se to s ní děje? Copak nemám právo aspoň jednou v mém životě se hezky obléknout? Co jí sakra žere?
Došla jsem až k mé skříňce, odkud jsem si chtěla vzít věci na další hodinu, když jsem cítila za sebou něčí stín a dech na krku. Otočila jsem se a setkala se s pronikavě modrýma očima Alexeie. Díval se na mě stejně jako ve třídě a jeho zrak byl plný touhy.
"Co je?" ptala jsem se ho.
"Nic." usmál se. "Já jen… Hrozně ti to dneska sluší. Překvapila jsi mě." Jeho jazyk olízl rty a jeho modré oči ještě víc ztmavly. "Už předtím si byla krásná, ale teď? Prostě tau a tak jsem si myslel…." natáhl ke mně ruku a namotal si pramen mých ohnivých vlasů na prst. "Že bychom mohli dneska někam vyrazit, co na to říkáš, baby." zapředl mi do ucha a jeho tmavě modré oči se vpíjeli do těch mích a jako by mě jeho pohled k sobě lákal a nutil mě udělat, to co chce. A proč bych to vlastně neměla udělat? Vždyť je hezky a sexy a já jsem….
Najednou mě to uhodilo, jako studená voda. Co to vlastně blábolím? Vždyť v pátek mě vyměnil za blonďatou barbínu a nechal mě jít pěšky celou cestu domu a najednou dneska po mě touží? To tedy ne.
"Tak na to hodně rychle zapomeň." zavrčela jsem na něj.
"Co?" zatvářil se opravdu zmateně a nechápavě.
"Mám ti to snad hláskovat?" Zavrčela jsem na něj znovu. "Pamatuj si, že já s tebou nikdy, nikdy nikam nepůjdu a nic mezi námi nikdy nebude." Jeho oči se rozšířily.
"T-ty ř-říkáš ne?" ptal se v šoku a tmavost jeho očí byla najednou pryč.
"Jsi snad hluchý anebo ti to mám hláskovat?" ptala jsem se ho. Zavřela jsem trhnutím dvířka mých skříněk. "Jdi si za Nataly." protáhla jsem se kolem něj a šla na další hodinu.
Za rohem jsem narazila na šokovanou Sophii a já věděla, že z tohohle se jen tak nedostanu.
Vážně? Co je to dneska se všemi, proč mě prostě nemůžou nechat, jen tak normálně žít? To od nich chci tolik?
***
Hodiny ubíhali mnohem rychleji, než jsem čekala. A k mému překvapení Sophia neřekla ani půl slova, jen mě celý den pozorovala takovým způsobem, že jsem si začala připadat jak pod mikroskopem. A nebyl jediná, protože mě pozoroval i Alexei a dokonce i Matyáš. Jejich pohledy mě začali opravdu moc rozčilovat a já nevěděla, jak dlouho to vlastně vydržím.
Poslední hodina byla historie a já se přistihla, že vůbec nechápu, o čem to vlastně učitel povídá. Potřebovala jsem se zaměřit a navíc jsem zatím ještě neodevzdala návrh ročníkové práce, který jsem měla odevzdat. Poprvé v životě jsem něco nesplnila do školy.
Potřebovala jsem se konečně nějak zaměřit, protože jsem potřebovala tenhle rok dokončit se stejně skvělými známkami jako ostatní roky. Potřebovala jsem dostat stipendium, jinak jsem se tady odtud taky nemusela nikdy dostat a to bylo něco, co jsem nechtěla. Potřebovala jsem co nejdřív odtud zmizet. Nechápejte mě špatně. Miluju tohle město i mámu, ale rozhodně nechci dopadnout jako ona a zůstat tady. Takový život nechci.
Hodina konečně skončila a já chtěla zmizet.
"Slečno Brooksová, mohlabyste na minutku prosím." ozval se hlas profesora. Povzdechla jsem si. Tolik o rychlém zmizení ze školy.
"Ano pane Profesore?" Ptala jsem se ho, když jsem přišla k jeho stolu.
"Chtěl jsem se zeptat, jestli už máte vybrané téma k závěrečné práci z historie, jste jediná, která toto téma ještě nemá." skousla jsem si spodní ret.
"Já vím a moc se omlouvám, ale v poslední dobou jsem toho měla opravdu dost a.." začala jsem, ale on mě přerušil.
"Nemusíš se omlouvat. Chápu, že občas nic nejde podle plánu, ale volal jsem tě z jiného důvodu. Byl bych moc rád, kdyby sis vzala téma, které ti chci doporučit." doporučit? Mě?
"A jaké téma?" ptala jsem se ho.
"Rodinné dědictví města Storybook." řekl a mne se rozšířily oči.
"Takže vlastně po mě chcete, abych se zaměřila na historii čarodějnictví v našem městě?" ptala jsme se ho. Jak jinak. To jsem si mohla myslet. Sakra to opravdu přitahuju čarodějnice. V duchu jsem se okřikla. Samozřejmě, že ano, když jí sama jsi.
"Ne tak docela. Toto téma si vybrala Natalie, ale pro vás bych chtěl rodinné dědictví rodin ve Storybook." povzdechla jsem si. Co jsem vlastně mohla ztratit? Vlastně nic.
"Dobře udělám." usmála jsem se.
"Velmi dobře slečno Brooksová." usmál se. Otočila jsem se a odešla ze třídy.
Možná, to nebyl zrovna nejlepší nápad, ale byl to lepší než nic.
Vzala jsem si svojí džínovou bundu ze skříňky a vyrazila pryč. Kousek od vchodu brány mě zastoupil cestu Alexejův stín. Jeho oči zase nabraly temnou barvu stejně jako na začátku dne.
"Co chceš?" ptala jsem se ho se zvednutým obočím.
"Přišel jsem, jestli sis náhodou nerozmyslela svoje rozhodnutí. Aby si nelitovala." začal se s úsměvem ke mně přibližovat. O co mu zatraceně jde?" ptala jsem se sama sebe.
"Ty jsi netvrdil?" ptala jsem se ho. "Nebo ti jen chybí mozek? Už jednou jsem ti řekla, že svoje rozhodnutí za žádnou cenu měnit nebudu a v nejbližší době nebudu nic měnit." zavrčela jsem na něj a chtěla kolem něho projít, když mě popadl za ruku a pevně ji sevřel.
"Nechceš si to rozmyslet zlatíčko." začal sladce. "Aby si později nelitovala."
"Pusť mě." zavrčela jsem na něj, ale moje reakce ho jak se zdá pobavila. Najednou se nebe začalo zatahovat a oblohu proťal blesk.
"Myslím, že slečna ti řekla, aby si ji pustil." ozval se hlas, při kterém mi mrazilo v zádech, ale zároveň se mi rozlévalo po těle příjemné teplo.
Alexeiovi oči se rozšířili šokem, pustil mojí roku, chtěl něco říct, ale ve stejnou chvíli se ozval z dálky další blesk. Něco se zalesklo v jeho očích a v další chvíli prostě odkráčel pryč, jako by se nic nestalo. Otočila jsem se a podívala se na Dereka, který se na mě hned usmál.
"Říkal jsem si, že by ses chtěla provětrat." natáhl ke mně ruku z druhé helmy od motorky. Podívala jsem se na něj a usmála jsem se.

Možná, že můj nový život nebude tak hrozný, jak jsem si původně myslela.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natash Natash | 11. září 2014 v 19:11 | Reagovat

Uzasne jako vzdy :-) uz se tesim na dalsi :-)

2 Eliza Eliza | Web | 12. září 2014 v 16:38 | Reagovat

Já si myslím, že to ještě bude o dost horší teda xD Ale nechci žádné postavě kazit iluze :D
Supr kapča, taky se těším na další :)

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 12. září 2014 v 20:20 | Reagovat

Nádhera :O, Dokonalost sama.. :-3
úžasná kapitolka.. moc se těším na další :333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama