SHADOWS of DESTINY || 29. Kapitola

20. října 2014 v 8:00 | LussyNda |  Shadows of Destiny
KAPITOLA: 29. DÍL: I. SERIE: Shadows of Destiny AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy



Dívala jsem se mu do očí, ve kterých se zračila zloba.
"Venku." Řekla jsem jen a prošla okolo něj do domu. Jeho ruka vystřelila a pevně sevřela tu mojí.
"Myslíš, že je to vtip mladá dámo?" ptal se mi se zvednutým obočím a v jeho očích jsem viděla něco, co jsem nedokázala určit, že by zloba?
"Stoprocentně ne. Co je za problém, pozdě jsem chodila i dřív a nikdy to nikomu nevadilo, tak proč najednou je to takový problém?" dívala jsem se mu do očí.
"Asi protože tam venku je někdo, kdo se tě chce zbavit a druhá polovina, tě chce převést na stranu zla. To je ten největší problém mladá dámo." Řekl, jako bych byla úplně pitomá. Vytrhla jsem svojí ruku s jeho sevření.
"Dokážu se o sebe postarat. Nepotřebuju, aby mě někdo hlídal a říkal mi tak, co mám anebo nemám dělat jasné!" vykřikla jsem na něj. "Co se vůbec staráš. Dřív ti bylo úplně ukradené co semnou je a teď si budeš hrát na starostlivého otce? Tak to pro tebe mám, novinku otče, já už nejsem malá holčička, co potřebuje otce. Obešla jsem se bez tebe celých sedmnáct let a teď opravdu nepotřebuju tvoje poučování a rady, rozumíme si?" řekla jsem a cítila, jak se do mě vlívá mnohem větší vztek. S každou vteřinou sílil. Jeho výraz se změnil a jako by litoval svých slov.
Stál a díval se na mě, ale já jsem rozhodně nechtěla čekat, až na mě zase začne řvát a tak jsem se prostě otočila a šla po schodech nahoru do svého pokoje, kde jsem sebou praštila na postel. O pár minut později, jsem slyšela bouchnout vchodové dveře a následně startovat auto. Což znamenalo jediné, můj nově nalezený otec odjel a já měla chvíli jen sama pro sebe a mohla jsem se opět nadechnout.
***
Ráno jsem se probudila do prázdného domu. Můj otec prostě někam odjel a ještě se nevrátil, ale mě to bylo jedno, potřebovala jsem v tuhle chvíli jen klid a soustředění. Měla jsem tolik problémů, že jsem sama nevěděla, s kterým mám začít jako první.
Ráno mě čekalo opravdu velké překvapení v podobě Alexeie, který stál u mých dveří, když jsem se chystala vyrazit do školy a nabízel mi, že mě odveze. Bylo to zvláštní. Před pár dny se chovala jako úplný idiot a teď se otočil o celých sto osmdesát stupňů a já netušila, co si teď o něm mám opravdu myslet.
S vlastní zkušenosti vím, že lidé jsou všelijací a dokáží se opravdu přetvařovat a já jsem opravdu nechtěla skončit, jako jedna z těch naivních husiček z naší školy, kteří jen čekají na úsměv nějakého kluka a pak už plánují společnou budoucnost. Ne taková já jsem nebyla. Chtěla jsem ve svém životě opravdu něco dokázat.
A to se mi tady rozhodně nepovede, ale Alexei mě opravdu překvapil, nejen že mě odvezl do školy a šel semnou až k mé skřínce, ale byl semnou celý den a dokonce mě i odvezl domů.
Celou dobu mluvil. Vyprávěl mi o magii, co všechno přináší a jak se dá využít a já ho opravdu ráda poslouchala, cítila jsem se s ním opravdu dobře.
***
Nakonec jsem s Alexei strávila opravdu pěkné odpoledne. Zavezl mě za naše městečko, kde bylo úžasný výhled na město. Sledovali jsme spolu ruch našeho městečka. Tedy ne ruch, ale to v tuhle chvíli bylo jedno.
Ukázal mi svoje schopnosti. Ukázal mi, co umí a co dokáže. Vysvětlil mi všechno, co je ukryté za stíny jeho světa a mě se to líbilo, líbilo se mi být mocná.
Nakonec mě vzal do odlehlých částí města, kam je zakázaný vstup a pomohl mi kouzlit. Tak silná a mocná jsem se nikdy v životě necítila a opravdu se mi to líbilo. Bylo to úžasné moci si dělat, co jsem chtěla. Byla jsem jak nabytá a čišela jsem energii.
Milovala jsem sním trávit čas. Odpoledne bylo úžasné a nakonec jsme se vrátili znovu na vyhlídku na konci města. Ani jsem netušila, kde Alexei vzal tu zatracenou láhev alkoholu, ale najednou jí vytáhl z auta. Seděli, no spíš jsme leželi na kapotě auta, koukali za západ slunce a popíjeli alkohol.
Alexei měl ruku v mých kolem mých ramen a jeho prsty si hráli s mými vlasy.
"Máš nádherné vlasy." Znovu prohrábl moje vlasy. "A krásně voní." Usmál se a já jsem se zasmála.
"Myslím, že si měl už moc alkoholu." Řekla jsem mu a položila si znovu hlavu na jeho hruď.
"To možná ano, ale říkám pravdu." Napil se znovu z láhve a podal mi jí, ale já jsem zakroutila hlavou. Nechtěla jsem být opilá.
"Asi bychom měli jít. Je už pozdě." Řekla jsem mu a narovnala jsem se.
"To myslíš vážně?" Ptal se mě a já jsem přikývla. "No dobře tak pojedeme." Seskočili jsme z kapoty auta. Oba jsme si sedli do auta, Alexei nastartoval a odjel zpátky k městu.
Celou cestu jsme mlčeli. Nebylo nic, co bychom mohli říct. Možná na mě ještě pořád působil alkohol, to jsem nevěděla, ale cítila jsem se s ním opravdu dobře a nechtěla jsem, aby to skončilo.
Dojeli jsme ke mně domů Alexei mi otevřel dveře a pomohl mi ven. Došla jsem ke dveřím a otevřela je, když mě chytl za ruku a otočil si mě k sobě.
"Ehm Rayo. Chtěl jsem se tě na něco zeptat." Začal nervózně.
"Dobře, tak se ptej." Povzbudila jsem ho. Vypadal tak nervózně a já si říkal, jestli jsem ho někdy takhle viděla. No nejspíš ne.
"Ehm. Víš ten ples." Začal a mně se skoro zastavilo srdce. Vážně se chystal udělat, to co myslím? Ptala jsem se sama sebe. "Napadlo mě, že pokud nemáš s kým jít, tak by si mohla jít semnou?" ptal se a já jsem se usmála.
"Jako rande?" nadzvedla jsem obočí a on se usmál.
"Ano, jako rande." Jeho modré oči se dívaly do mých a můj úsměv se prohloubil.
"Tak jo." Řekla jsem a on se usmál.
"Vážně?" a já přikývla. "Tak fajn. Vyzvednu tě v sedm." Naklonil se ke mně, políbil mě na tvář a pak se otočil, naskočil do auta a odjel. Prostě mě tam nechal stát a já nevěděla, co si mám myslet, ale v tuto chvíli mi to bylo opravdu fuk.

Měla jsem rande na maturitní ples s nejkrásnějším klukem z ročníku, co víc si můžu přát?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama