SHADOWS OF DESTINY || 34. Kapitola

21. prosince 2014 v 18:00 | LussyNda |  Shadows of Destiny
KAPITOLA: 34. DÍL: I. SERIE: Shadows of Destiny AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy

/a máme tu závěrečnou kapitolu, doufám, že si jí všichni užijete a moc mě nezabijete. /



Vítr foukal, až skoro dral větve stromů. Zaměřila jsem svůj pohled na blížící se stín, který se stále přibližoval až k nám. Podle hlasu jsem věděla naprosto přesně, kdo to je, ale chtěla jsem si být naprosto jistá. Teprve když vstoupil do osvětlení ohně, viděla jsem, že je to skutečně můj otec.

"TY!!!" vykřikla na něj žena a držela v rukách chvějící se ženu.


"Taky tě zdravím matko." Usmál se na ni. Matko? Pokud je jeho matka, tak je to má babička.

"Proč si to udělal!!!" vykřikla na něj žena zoufale a vstala. "Je to tvoje sestra!!! Nevážíš si rodiny, ty malý Spratku!!!" vykřikla na něj, ale on se jen usmál.

"Já si nevážím rodiny? A co ty, hm? Ty si ji vážíš." Ptal se jí a pak se jeho oči zaměřili na mně. "Donutila si svoje vlastní děti, aby se obětovali, a když se ti to nepovedlo semnou tak chceš využít mojí moc přes mou krev, abys dosáhla svého. Chceš využít mojí dceru!" vykřikl na ní a jeho oči plály vztekem.

"Prosím tě. Nedělej ze sebe starostlivého otce synku. Oba víme, o co tady jde. Nechceš jí zachránit, chceš její moc pro sebe." Zasmála se žena. "Jinak bys tady nebyl."

"Jsem tu proto, abych nastolil opět ten správný řád drahá matko. To co bylo před lety, je už minulostí. Dávno zapomenuto a ani ty nic z toho nezměníš. Nemůžeš. A sama dobře to víš. To co si před lety udělala, nedokážeš napravit sama." Uchechtl se.

"Neměl by ses mi posmívat. To já mám v moci tvojí dceru a můžu jí hned zabít." Pozvedla ruku a Alexei se hned ke mně přiblížil s nožem, kterým mi znovu pomaličku přejížděl po tváři. "Jsi hloupý, když myslíš, že mi jde o napravení věcí, právě naopak, chci dokončit, to co jsem začala před několika lety a ani ty ani nikdo jiný mě v tom nezabrání." Pronesla hrdě.

"Tím, že zabiješ vlastní vnouče?" ptal se jí otec a v očích se mu značila podrážděnost. "Jsi hloupá stará ženská." Urážel ji a já jsem si opravdu začínala myslet, že je sebevrah a chce mě nechat obětovat. Sakra proč jí provokoval?

Jeho matka se začala hystericky smát. "Ne to ty jsi, hloupý drahý chlapče. Jak může být někdo s takovou inteligencí jako ty tak hloupý a přijít sem sám, ale aspoň nám to usnadníš a já dokončím, to co před lety." Otočila se k němu zády, mávla rukou a oheň se kolem nás opět rozhořel. A v tu samou chvíli jednoho z muže, který stál vedle mě, proťal dřevěný šíp. Alexei leknutím ode mě odskočil a já jsem se podívala na muže, který ležel mrtvý na zemi a ve stejnou chvíli šíp proťal i druhého muže. Srdce mi strachy tlouklo v hrudi. Znovu jsem se podívala ke svému otci, který se usmíval na svoji šokovanou matku.

"Opravdu si myslíš, že jsem přišel sám?" Posmíval se jí a já si uvědomila, že on skutečně sebevrah je a jestli s tím hned nepřestane tak se to nepěkně vymstí i mně.


Za otcem se z poza stromů vynořilo několik mužských postav a dokonce i Dereck.


"Přivedl si sebou i Blackovi syny, jak vidím, ale myslíš si, že pomůžou?" Zasmála se. "Kdepak synku tohle bylo napsáno ve hvězdách a nic už nemůže změnit to co se má stát." usmála se a podívala se na Alexeie znovu.

Ten se na mně otočil a dýku namířil k mému srdci. "Alexeii?" vydechla jsem roztřeseným hlasem, ale on se jen usmál, dal mi vlasy za ucho.
"Je mi to líto." Ve stejnou chvíli oblohu proťal další blesk a začal znovu foukat silný vítr. Nevěděla jsem, co se děje kolem mě. Soustředila jsem se jen na tu dýku a na fakt, že rozhodně každou chvilku zemřu a na to jsem opravdu nebyla připravená, jak bych taky mohla být.
Jenomže všechno bylo jinak, Alexova ruka, ve které svíral dýku, byla najednou prostřelena šípem a já znovu zalapala po dechu. Otočila jsem hlavu od místa, odkud přišla rána a zalapala po dechu. Díval se na mne se svým chlapeckým úsměvem Matyáš. Se svojí kuší seskočil dolů z polorozpadlé budovy.

"Ahoj čarodějko." Usmál se.

"Matyáši?" vydechla jsem, ale on se ušklíbl a vrazil Alexeovi pěstí a pak se podíval na mě s pobavením v očích, ale stále zamračený.
"Takhle bys mi měla přestat říkat. Teď jsem Math, čarodějko." Usmál se, odemkl moje pouta a já se konečně mohla rozhlédnout, co se kolem mě dělo.


"Proboha." Vydechla jsem, všichni bojovali magií anebo rozdávali pěsti. Všimla jsem, že můj otec nepřivedl jen čaroděje, ale byli tu dokonce Matyášovi, no vlastně Mathovi bratři.

"Musíme jít." Vydechl Math a popadl mě za ruku, ale když chtěl jít, tak jsem se mu vzepřela. "Co?" ptal se, ale já zakroutila hlavou a rozeběhla se k boji. "Rayo!!!" vykřikl.


Můj otec jednou ránou srazil muže, se kterým bojoval, když jsem k němu doběhla a vrhla se mu kolem krku. "Co tu sakra děláš, měla si s ním odejít." Prohlásil, ale já zakroutila hlavou. "Ale ano. Musíš jít a to hned." Řekl a ve stejnou chvíli se jeho oči rozšířili a já viděla v jeho hrudi zabodnutou dýku. Začal klesat k zemi a já jsem se k němu sehnula.

"Tati ne!!!" vykřikla jsem na něj, ale jeho oči se rozšiřovaly a já netušila, co mám dělat. Mumlal nesouvisle něco k mé tváři, po které mi tekly slzy.


"Říkala jsem to." Zvedla jsem hlavu a setkala se s pohledem mé babičky. "Nikdo nade mnou nevyhraje." Vytáhla jsem z jeho hrudi dýku a všimla jsem si znaku vyrytého na dýce.

"Rayo." slyšela jsem otcův hlas. Podívala jsem se k němu a on ukázal slabě na krk. Nechápala jsem, ale po chvíli mi to došlo a šáhla jsem si na medailon na krku.

"Martine?" zvedla jsem hlavu a setkala se se šokovaným pohledem své matky. Nevypadala jako žena, která se mě ještě před pár minutami pokoušela zabít, ale jako moje máma, kterou jsem znala celý život. Otočila se na mojí babičce. "Slíbila jste, že nikdo nezemře!!! Slíbila jste to!!!" vykřikla na ní roztřeseně.

"Vedlejší ztráty." Pokrčila rameny. Máma na ní něco vykřikla, ale pak se chytla za krk a matka mého otce se na ní dívala s ledovýma očima. "Ty mě nebudeš odporovat. Nejsi nic jen nicka. Laciná coura." Vydechla a ve mně se najednou vzedmul vztek.

Vstala jsem i s dýkou v ruce od mého otce. "To by stačilo!!!" vykřikla jsem na ní a ona pustila mojí matku ze svých spárů. "Už jste napáchala dost zlého a je načase vás zastavit." Prohlásila jsem.

"A kdo mě zastaví?" zasmála se a já za sebou cítila přítomnost Derecka a i Matyáše. "Ty snad? Malá holčička, která ani neví, co všechno dokáže?"

"Ano." Řekla jsem a Matyáš mě chytl za ruku.

"Neprovokuj ji, seš snad sebevrah?" ptal se mně a já se usmála.

"Ano máme to v rodině." Usmála jsem se na ní a šla blíž. "Před časem mi někdo řekl, že to co je jiné nemusí být evidentně špatné, ale u vás to neplatí." Prohlásila jsem. "Obrátila jste proti sobě lidi, které jsem milovala, dokonce jste se je i pokusila zabít." Podívala jsem se, na matku a otce. "Ale s tím je teď konec." Řekla jsem ji a ona se znovu rozesmála.


"Tak to se pleteš, holčičko, s tebou bude konec." Zasmála se. "Tahle noc je ta, na kterou jsme čekali a až vyjde měsíc, všechna tvoje moc, vzbudí dávnou sílu a my budeme konečně volní." Zasmála se, otočila se a vztáhla ruce k obloze, na které nakukoval přes stromy zářivý měsíc. Na krku mě začalo něco hřejivě pálit.


Vztáhla jsem ruku k obloze a medailon na mém krku začal zářit a ten měsíc, na který se tolik čekalo, najednou zmizel.
"Myslím, že se pleteš, babičko." Řekla jsem ji s úsměvem a ona se na mě v šoku otočila.

"Jak si…" nedořekla to, protože se podívala na zářivý medailon. "Ztracený Kámen osudu."

"Myslím, že jste nebyla tak chytrá." Usmála jsem se znovu na ni. "A podcenila jste mojí matku. Nejspíš vám tolik nevěřila, když si musela nechat pojistku." Usmála jsem se na ni a namířila na ní ruku. "Teď zaplatíte za to, co jste provedla." Řekla jsem ji. "Zaplatíte mojí mocí." A tím jsem proti ní poslala všechno, co jsem měla v sobě, všechnu zlost a moc, kterou jsem cítila, a ona odletěla ke kameni, ke kterému jsem byla připoutána, a po několika vteřinách její tělo se ocitlo v onom kameni.


Zavřela jsem oči a po tvářích mi tekli slzy. Otočila jsem se a podívala se na všechny ostatní, kteří se na mě podívali, na otcovo a matčino tělo, Derecka, Matyáše a jeho bratry. Bylo toho všeho nějak moc a mě pomalu začalo docházet, co se ve skutečnosti stalo. Copak tohle bylo normální?


"Rayo?" ozval se Dereck, ale než jsme stačila cokoliv říct, podlomili se mi nohy. Dereck se vymrštil v před a chytl mě těsně nad zemí.

"Rayo?" jeho temné oči se vpíjeli do těch mít a já se poprvé v životě cítila v bezpečí a sama sebou. Nevěděla jsem sice, co přinese zítřek, ale pokud mě bude chránit, tak to nemůže dopadnout špatně, tedy aspoň jsem doufala.



Odpoutala jsem svůj pohled od toho jeho a rozhlédla se kolem, vedle nás si klekl Matt a kolem, stáli jeho bratři, můj zrak, ale upoutalo něco úplně jiného. Ze stromu vzlétl černý havran a vznesl se přímo k měsíci, který ozařoval lesní palouk, na kterém jsme byli, a já si uvědomila, že ode dneška nic nebude takové, jaké jsem si představovala.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Domčííí Domčííí | 22. prosince 2014 v 9:39 | Reagovat

to je konec??? ty tyranko :D to mi nemůžeš udělat..... :D prosím další kapitolu :)

2 LussyNda LussyNda | Web | 22. prosince 2014 v 10:23 | Reagovat

[1]: bohužel tohle je poslední kapitola, ale bude ještě prolog.
Omlouvám se, ale nic nemůže být nekonečné :-)

3 Eliza Eliza | Web | 22. prosince 2014 v 11:07 | Reagovat

Já nevím, jak dlouho jsem tu nebyla, ale máš NÁDHERNEJ layout!!! Vážně úplně božkej, na něj chvíli čumím jak vyoraná.
Jako konec...Dobrej, ale stejně bych chtěla nějaký pokračování xD Proč to nemůže bejt nekonečný? :D
Skvělá povídka, celkově :)

4 LussyNda LussyNda | Web | 22. prosince 2014 v 19:07 | Reagovat

[3]: No tak může :-), ale kdo má taky pořád vymýšlet nové a nové scény vid :D
buďte rádi, že tahle povídka měla tolik kapitol, protože 34 to je můj rekord. vždycky skončím tak u dvaceti

5 El El | 28. prosince 2014 v 1:49 | Reagovat

musím se přidat k ostatním, myslím, že by byla škoda příběh ukončit... musím přiznat že jsem zvědavá jak to bude mezi ní a Derekem :-(

6 LussyNda LussyNda | Web | 28. prosince 2014 v 8:50 | Reagovat

[5]: no tak dobře bude ještě epilog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama