MEANING of LIFE | 6. | Chůva

8. února 2015 v 13:19 | LussyNda |  Meaning of Life
KAPITOLA: 6. Chůva DÍL: I. SERIE: Meaning of Life AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Romantica



DEBBIE POV:

Díky Nataly, které mi půjčila svoje auto, jsem se do toho domu dostala včas a musela jsem uznat, že ten dům byl nádherný.

Velký bílý dům, který obklopovala velká zahrada a vysoký plot, který zabraňoval všem nezvaným návštěvníkům, aby se dostali do domu.
Zaparkovala jsem, zamkla auto a vydala se ke bráně. Zazvonila jsem na zvonek a čekala jsem. Byla jsem nervózní a chtěla jsem udělat dobrý první dojem. Pořád jsem si uhlazovala vlasy, sukni a halenku. Nechtěla jsem, aby cokoliv mi zabránilo dostat tuhle práci. Potřebovala jsem ji.
Konečně se otevřely dveře a odhalili muže s delšími vlasy, které končili těsně nad rameny.

"Dobrý den je tohle dům Bonnerových?" zeptala jsem se. Muž se na mě chvíli díval, jako by mě zkoumal, ale pak se usmál.
"Samozřejmě, že je a vy jste zjevně Deborah Bloomová, mám pravdu?" jeho úsměv stále zůstával na jeho rtech.
"Debbie prosím." Opětovala jsem mu úsměv.

"Velmi dobře, prosím pojďte dál." Řekl a ustoupil stranou, abych mohla dovnitř. Vstoupila jsem a rozhlídla se kolem dokola. Jejich dům byl dokonalý, naprosto ohromující a moderně zařízení, bylo jasné, že tito lidé mají hodně peněz a navíc pán domu byl opravdu fešák, zatraceně na co to myslím. Mám jednu bláhovou noc sexu a hned mě napadají takové myšlenky. Koukej se vzpamatovat, nejsi tady balit chlapy, ale dostat práci a vydělat si konečně peníze, aby ses o sebe dokázala taky postarat. Tak se koukej snažit. Křičela jsem na sebe v duchu. "Takže. Bratr budeme mít pár minut zpoždění a tak mě požádal, ať ho zastoupím, jestli vám to tedy nevadí." Daroval mi další ze svých okouzlujících úsměvů.

"Dobře." Usmála jsem se a šla za ním do obývacího pokoje. Takže to nebyl pán domu, škoda, ale ještě přece nezačnu smutnit. Posadil se na pohovku a pokynul mi, ať si posadím.

"Posaďte se prosím. Nedáte si něco k pití?" Ptal se mi a já jsem zakroutila hlavou.

"Ne děkuji, jsem v pořádku." Dala jsem si vlasy za ucho a on se usmál.

"Nebude nervózní Debbie já vás neukousnu a taky vás nebudu zpovídat. Jsme tu proto, abychom našli mé neteři tu správnou pečovatelku. Takže…" začal a vzal si do rukou desky. "Takže studujete třetím rokem na zdejší Pedagogické fakultě. Dnes jste dokončila poslední zkoušku, jak pak šla?" Usmál se.

"Děkuji moc, velice dobře." Usmála jsem se na něj a on přikývl.

"To mě moc těší." Usmál se a zavřel složku. "Debbie Nebudu vám lhát, práce pro nás bude velice náročná. A vyžaduje vaší stoprocentní účast. Má i bratrova práce je velice náročná a oba někdy musíme zůstat dlouho do noci anebo i přes noc. Vaše práce by se vztahovala jen na hlídání mé neteře Nadii."

"Chápu, pane Bonnere, ale věř té mi, jsem na to připravená, hlídala jsem už tolik dětí, známým mé rodiny, že mě opravdu tohle nemůže vyděsit." Usmála jsem se na něj a on přikývl.

"Tak dobře, tak pokud už nemáte žádné další otázky tak nevidím důvod, proč byste tuto práci neměla získat." Mrkl na mě a já jsem se začervenala. "Samozřejmě, záleží také na mém bratrovi, ale za mnou mohu říct, že jsem velice spokojen."

Usmála jsem se a chtěla jsem něco říct, když se najednou za mnou, otevřeli dveře a byli slyšet těžké mužské kroky.

Pan Bonner se podíval za mnou a na jeho tváři se objevil úsměv.

A konečně." Prohlásil. "Ehm Debbie rád bych ti představil svého bratra a otce Nadii." Vstal a ukázal na mně. "Matte tohle je Nadiina nová chůva Debbie Bloomová."

Zvedla jsem se a pomalu se otočila na pána domu.

Celé moje tělo ztuhlo. Čekala jsem všechno, ale tohle opravdu ne.

Přede mnou stál muž, s kterým jsem včera strávila tu nejlepší noc ve svém vlastním životě.
Hlavou mi začali vířit miliony scén ze včerejší noci, jeho pevné ruce, které mě drželi a laskali každé zákoutí mého těla. Jeho sladká slova, která mi šeptal do ucha, mi ještě teď rozechvívala nohy, které byli vratké i na podpatcích.

Jeho očí mě skenovali. Nejdřív se objevilo překvapení a pak zlost. Což jsem nechápala, jak jsem to mohla vědět.

"Chůva?" Ptal se jeho ledový hlas a mně se strachy stáhlo hrdlo. Kam se poděl ten hřejivý hlas, který se kolem mě včera ovíval a laskal mě?

Nebo to snad byla jen moje představivost.

"Ano bratře." řekl mu Ben. Vzal ze stolu složku a přešel k němu. "Slečna Brooksová bude příští rok absolventka magisterského studia Pedagogické univerzity a podle mého má ty nejlepší předpoklady, které může chůva pro Nadiu mít a navíc si myslím, že určitě bude mít na Nayu trpělivost, nemám pravdu?" Ptal se mě Ben.

"Pokusím se o to." řekla jsem tichým hlasem. Co jsem taky mohla říct.

"Záleží samozřejmě jen a jen na tobě. Naya je konec konců tvoje dcera." prohlásil Ben, když si všiml ztuhlého pohledu jeho bratra, který nechápal. Debbie byla kočka a rozhodně s ní bude větší legrace, než s Nayinou poslední chůvou, tak co ho vlastně žere.

"Chci si promluvit se slečnou BROOKSOVOU o samotě." prohlásil jeho silný a rozhodný hlas najednou. "Mohla byste mě prosím následovat do mojí kanceláře." řekl a vydal se chodbou. Podívala jsem se na

Bena, který jen pokrčil rameny. Povzdechla jsem si a vydala se za ním do jeho kanceláře.
Dveře byli pootevřené, zaklepala jsem.

"Pojďte, dal, slečno Brooksová a zavřete za sebou dveře." Prohlásil znovu jeho ledový hlas. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila jsem do ohromné místnosti, které korunoval, stul z tmavého dřeva, okolo půlky stěn stála velká masivní knihovna a naproti ní byli velké okna, před kterými stál a on a díval se na výhled, který měl ze svého domu.

Najednou mojí hlavou zaplavili vzpomínky na včerejší noc. Na dobu, kdy mě zády opřel o tvrzené sklo v hotelovém pokoji sportovního klubu, jak mě laskal a přitom mě tisknul na chladné sklo.

"Copak slečno Brooksová? Zaplavil vás snad sentiment?" zeptal se a jeho tvář ukazovala úsměv. Nejspíš taky myslel, na to co se stalo včera v noci a mě začali hořet tváře a nejradši bych, aby se země pode mnou otevřela a vcucla mě.

Protože jestli tohle přežiju, tak už přežiju všechno.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

| MEANING of LIFE 6. Kapitola |

Četla jsem ...

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 9. února 2015 v 17:18 | Reagovat

Pěkná kapitola :-)) Moc se těším až vytasíš další.. :-D
Jak ty to děláš? To fakt nevim.. :-)) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama