Spoutáni srdcem || 6. Kapitola: Temnota narůstá || VYKOUPENÍ DUŠE II.

23. února 2015 v 10:07 | LussyNda |  VD II. - Spoutáni srdcem
KAPITOLA: 6. Temnota Narůstá DÍL: II. SERIE: VD II. Spoutáni Srdcem AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica


ROSE POV:


Každý den v Dimitriově přítomnosti byl naprosté utrpení. Snažila jsem se, opravdu jsem se moc snažila s ním vycházet a chápat jeho starostlivost, ale on to přeháněl každým dnem. Nebyla jsem si jistá, co vlastně po mě chce. Hlídal mě na každém kroku a já už ani nemohla v jeho blízkosti zkoušet svoje schopnosti.

Toužila jsem zjistit pravdu o své moci, ale jemu se to zdálo pro mě moc nebezpečné. Co mu je do toho? Je to snad jeho moc?


Ne nebyla, ale přesto stále dotíral. Začínala jsem mít chuť se na to všechno vykašlat a utéct od něj, někam opravdu hodně a hodně daleko. Někam, kde mě nebude moc najít, ale jak se zdálo, tak jsem se před ním nemohla ani schovat nikde v domě, protože mě pokaždé vyčmuchal a dal mi přednášku o tom, kam chodím.


Nedokázala jsem si představit, že byl takový v jeho době, ale zjevně ano. Té době to bylo poslání, mnohem horší než v dnešní době a on si prostě nedal říct, jenomže s ním brzo budu muset něco udělat, protože jinak se z něj zblázním. Zavřou mě do morojského vězení TARASOV jako blázna a vraha, protože se nejen zblázním, ale také ho zabiju.


Zvedla jsem zrak od knihy a zadívala se k oknu, před kterým Dimitrij stál a díval se ven. Byl to vlastně jeho každodenní rituál. Nic jiného nedělal, než mě hlídal a díval se z okna.

"Nebylo by jednoduší jít ven a trochu se provětrat, než tu sedět v tak krásném počasí?" poznamenala jsem.

"Nemůžu tě tu nechat, musím tě chránit." Protočila jsem oči a zasténala. Ve vteřině se na mě otočil a hleděl mi do očí.

"Co se mi tady může stát?" ptala jsem se frustrovaně. "Je den, slunce září. Strigojové v tuto dobu nevyjdou a já přísahám, že nikam nepůjdu."


"Strigojové nejsou jedinou hrozbou. Jsi královská morojka, už to že si se vydala do Ruska bez doprovodu strážců je špatné, někdo by mohl chtít tě unést a pomstít se."


"O nikom nevím, kdo by mě chtěl unést a věznit… nebo vlastně počkej." Zamyslela jsem se, dívala jsem se na ně a viděla, jak se jeho svaly napjali. "Vlastně vím. To ty si mě unesl a držel mě v zajetí." Usmála jsem se a přejela si jazykem po dolním rtu. "Vlastně mě ve vězení držíš i teď."


Obrátil oči v sloup a zasténal. "Rose." Jeho tvář se zachmuřila a díval se na mě káravě, jako vždycky. "Tohle není legrace." Prohlásil a pak rychle dodal. "Jsem tvůj strážce, musím tě chránit."

"Ne oficiální strážce." Poznamenala jsem. Dobře možná jsem byla protivná, ale potřebovala jsem, aby konečně pochopil, že mě tu nemůže jen tak věznit a říkat, co mám a nemám dělat. Tak to prostě nešlo, to nedělal, ani můj vlastní otec.

"Napíšu oficiální žádost na morojský královský dvůr a věřím, že mi bude vyhověno." Dodal s úsměvem a já se zasmála.

"Ano, pokud někdo nepřehlédne, že si vlastně několik staletí zabíjel strážce moroje a strážce už si nedělal tisíce let." Dodala jsem. Ani jsem vlastně nevěděla, kde se tohle vlastně vzalo, opravdu jsem mu nechtěla ublížit, ale on mě štval a potřebovala jsem mu ukázat, že i já mám svá práva. Najednou se objevil u mě, vytáhl mě z gauče a pevně mi sevřel obě ruce svými. V očích mu plála zuřivost.

"O co ti vlastně jde!" vykřikl a já věděla, že jsem zašla moc daleko a jeho trpělivost je u konce. "Chceš mě ponížit, ukázat, že jsi lepší než já! Souhlasila jsi s mým slibem strážce." To poslední vydechl, skoro až zoufale.

"To ano, ale to jsem nevěděla, že mě tu zavřeš jako vězně." Prohlásila jsem a on mě pustil. Díval se mi stále do očí, ale udělal ode mě několik kroků.

"Nejsi vězeň, snažím se tě chránit. Proč to nemůžeš pochopit." V jeho očích byl smutek.

"Já to chápu, ale tohle je příliš, Dimitriji." Zoufale jsem si povzdechla. "Já potřebuju svojí svobodu, chci se rozhodovat sama a bít tak sama sebou. Jenomže ty mě dusíš. Dimitriji já nejsem slabá, křehká slečinka. Zvládnu mnohem víc, než si myslíš."

"Jistě, takže mi chceš říct, ať tě nechám být a zapomenu na to, že existuješ, to chceš!!!" vykřikl a z jeho očí div, že nelétali blesky.
"Tak jsem to nemyslela, jen chci." nedokončila jsem to, protože mě přerušil.

"Co chceš hm?!" rozhodil rukama. "Co může morojská slečinka tak chtít, hm? Nové auto, dům nebo snad se jejímu veličenstvu nelíbí samota!!" vykřikl na mě a já na něj zůstala zírat v šoku, ale než jsem stačila něco říct, vyrazil pryč, ozvala se za ním, jen hlasité bouchnutí. Najednou jsem měla pocit, jako by mně polili studený mráz. Možná jsem to opravdu přehnala, byla jsem k němu nespravedlivá, ale on mě stále tlačí k něčemu, co chce on sám.

Sedla jsem si znovu na gauč a dala hlavu do dlaní, všechno se semnou točilo a já měla pocit, že od bolesti mi snad hlava praskne. Chtěla jsem všechno dělat správně, chtěla jsem mu pomoct a místo toho mu jen ubližuju. Snad by bylo nejlepší, kdybych odešla a nechala ho žít svůj život.


Možná by nebyl špatný nápad ho přivést na královský dvůr a zajistit mu možnost být znovu zařazen mezi strážce a dostat svěřence, který by si jeho oddanosti vážil víc než já, jenomže problém byl ten, že já jsem z královského dvora utekla, abych se vyhnula donucenému sňatku a vracet se tam by bylo opravdu špatné rozhodnutí a navíc při představě, že by Dimitrij odešel, mi bylo úzko a cítila jsem divnou bolest v oblasti srdce, která se svírala.


Bylo to zvláštní, nikdy jsem nic takového necítila a ten pocit se mi ani trochu nezamlouval.

"Nechápu, proč se trápíš něčím, co nestojí za takovou náladu." Ozval se její hlas. Zvedla jsem hlavu a setkala se s chladným pohledem Dimitriové mrtvé ženy. "Obviňuješ se za něco, co ani není tvoje vina."

"Nepotřebuju radu od mrtvé manželky mého strážce!" vyjela jsem po ní, vstala a přešla k oknu.

"Strážce." Její smích se rozléhal po pokoji. "Nedokázal nikoho chránit ani v době, ve které žil, tak proč by měl teď." Prohlásila a já se na ní otočila. "Opustil svého svěřence jen pro slib."


"Pokud dobře vím, ten slib dal tobě." Zakroutila jsem na ní hlavou. Vůbec jsem nechápala proč je tak zahořkla a navíc je to duch. "Miloval tě, vzal si tě."


"Ano a to jen proto, aby mě mohl zradit a nechat popravit. Taková je jeho láska. Dělá všechno jen pro sebe, pro své dobro." Z hlasu jí zněla hořkost a v očích měla plameny zloby. "To, že si tě teď hlídá, nemá co dělat s tvou ochranou." Uchechtla se. "Dělá to jen proto, aby si dokázal, že není taková zrůda a může napravit své hříchy. A ty si jen a jen po ruce, kdyby tu byl někdo jiný tak tě za něj klidně vymění."


"To není pravda. Nebudu věřit, zahořklému duchovi, který se mstí i po smrti, protože si myslí, že na něj bylo způsobeno bezpráví." Vykřikla jsem na ní. Začala mi opravdu lézt už na nervy. Objevila se, vždycky když jsem na ní neměla náladu a tak to bylo stále a pořád dokola.


"Jsi hloupá milá zlatá." Přešla k plamenům a zadívala se do nich. "Mohli jsme vykonat toho spoustu, byla jsem jedna z vyvolených a mohla jsem vládnout obrovskou mocí a mít vládu, celá naše rodina mohla získat vládu nad morojskou společností." Zasmála se a znovu se na mě otočila. "A pak přišel on a všechno zkazil. Všechno. A teď si tady ty a říkáš, že to já jsem na vině, ne má milá nejsem. To on byl zrádce vlastního druhu. Vykašlal se na svoje povinnosti a šel bláhově za láskou. Nikdo se v té době nebral z lásky a on to věděl, ale měl až moc romantickou představu o životě."

Zadívala jsem se dlouze na ní a zkřížila ruce na hrudi. "Jak ti mám sakra věřit, že nelžeš."



Na jejích rtech se objevil vědoucí úsměv. "Nemůžeš, ale já ti to můžu dokázat." Zvedla ke mně ruku a její úsměv se rozšířil ještě víc. "Pojď. Ukážu ti pravdu…" zadívala jsem se jí do očí a přemýšlela, kde je skutečná pravda, ale byla jen jedna možnost, jak zjistit skutečnou pravdu.


tak co myslíte? líbila se Vám kapitolo a mám popkračovat dál?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

| Spoutáni srdcem | 6. Kapitola | VYKOUPENÍ DUŠE II. |

ANO, čela jsem a líbí se mi 100% (20)
ANO, četla jsem a nevím jestli se mi líbí 0% (0)
ANO, četla jsem a nelíbí se mi 0% (0)

Komentáře

1 Ketty Ketty | Web | 23. února 2015 v 21:23 | Reagovat

LussyNdo, můžeš mi vysvětlit, jak je možné, že po přečtení jakékoli tvojí kapitoly chci okamžitě další? Nikdy to totiž neukojí mojí touhu po pokračování.. Ach jo! Jsem závislák - to jsem dopadla :D

2 LussyNda LussyNda | Web | 23. února 2015 v 21:28 | Reagovat

[1]: no tak ty máš zrovna co říkat :D zrovna ty :D
Aspoň vidíš, jak sem na tom pokaždé po tvé kapitole :-)

3 Anny Anny | 24. února 2015 v 17:20 | Reagovat

Nádherná kapitolka. Doufám že se mezi Rose a Dimkou  ten vztah urovná :D nemůžu se dočkat další :D :D

4 Eliza Eliza | Web | 25. února 2015 v 12:14 | Reagovat

Samozřejmě, jelikož jsem trotl, tak jsem si nějdřív přečetla tuhle kapitolu, místo toho, abych začala od začátku jako normální člověk xD Kapitola se mi moc líbila a vážně to probouzí závislost xDD

5 Natali Natali | 28. února 2015 v 18:17 | Reagovat

Ty vole! Dimka se nám zlobí.. :) Rozaline se mi nelíbí, vůbec ne.. =D
Už se těším na další kapitolu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama