Spoutáni srdcem | 13. Kapitola: První stopy | VYKOUPENÍ DUŠE II.

4. května 2015 v 8:00 | LussyNda |  VD II. - Spoutáni srdcem
KAPITOLA: 13. První stopy DÍL: II. SERIE: VD II. Spoutáni Srdcem AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica



ROSE POV:


Uplynulo dva dny od mého probuzení a já jsem se opět začínala cítit mnohem silněji, ale stále jsem se cítila slabší a slabší. Neměla jsem vůbec na nic chuť, ale Dimitrij trval na tom, že musím jíst, abych zesílila, já měla ale takové špatné tušení, že můj hlad není způsobený nedostatkem jídla, ale něčím úplně jiným, přece jenom jsem byla morojka. Upírka a potřebovala jsem krev v pravidelných intervalech, ale něco ve mně mi bránilo Dimitrijovi říct, co je semnou v nepořádku. Věděla jsem, že by mě pochopil, ale nechtěla jsem mu připomínat jeho dobu, když byl strigojem. Nešlo to. Prostě to nešlo.


Ono stačilo, že by mě nejradši držel v posteli po celou dobu, než nabudu všechny síly a nechci si představit, co by udělal v případě, kdyby věděl, že potřebuju příděl krve.


"Čím dál víc zábavnější." Ozval se mi v hlavě Rozáliin hlasa já zasténala. Už to tu bylo zase. Myslela jsem, že jsem se jí zbavila, ale jak se zdálo, tak jsem se jí nezbavila. Měla bych se opět vrátit ke svému studiu historie, třeba přijdu na to, proč se mne její hlas stále z ní v hlavě. "Na to jen tak nepřijde." Sakra zase! Zasténala jsem a protřela jsem si spánky.

"Bolí tě hlava?" ozval se za mnou Dimitrijův hlas. Otočila jsem se na něj. Stál ve dveřích se šálkem čaje v ruce.

"Ne." Odpověděla jsem možná až moc rychle. Pozvedl obočí. "No dobře, možný trošku, ale to nic není. Přísahám." LHÁŘKO. Znělo mi v hlavě. Nesnášela jsem, že mu musím lhát, ale prostě jsem mu nechtěla dělat starosti. Zůstal na mě koukat a přitom měl na tváři podmračený pohled.


"Nevím, proč to děláš, ale lžeš." Řekl najednou. "Proč mě lžeš?" sedla jsem si a otočila k němu půlku mého těla.


"Jak můžeš vědět, že lžu. Máš snad šestý smysl." Zamračila jsem se a založila jsem si ruce na prsou.

"Dá se to tak říct." Přešel k pohovce, posadil se na čelo gauče a podíval se mi do očí. "Rose víš moc dobře, že mi na tobě záleží a chci ti pomoct, ale nemůžu, když mě sama nenecháš." Povzdechla jsem si a podívala jsem se na své ruce. Položil hrnek s čajem na zem, jeho ruka se dotkla mé brady, jakmile se jeho prsty dotkli mé kůže, projel mnou elektronický výboj a teplo se mi rozlilo po těle. Zvedl prsty bradu a podíval se mi do očí. Nevěděla jsem, co mám dělat, srdce mi z jeho dotyku bilo neuvěřitelnou rychlostí a já měla pocit, že mi za chvíli vyskočí z hrudi. V poslední době jsem měla v jeho blízkosti pocit, že se moje hormony naprosto zbláznili. Připadala jsem si divně. Nikdy v životě jsem nic takového necítila a tak jsem nedokázala plně říct, co to vlastně cítím.


Nejhorší na tom bylo, že Dimitrij si to zjevně uvědomoval taky. Zprvu to vypadalo, že se nebude bránit, ale to trvalo jen pár minut, než si uvědomil, co vlastně dělá a pak se odtáhl.

Čekala jsem, že to udělá i teď, ale místo toho se jeho prsty přesunuli z mé brady na tvář, po které mi začal jemně přejíždět.
"Roza." vydechl, jeho dech mě lechtal po tváři a já musela zadržet dech. "Jsem tu pro tebe a chci ti pomoct." Dívala jsem se mu do očí a nedokázala jsem ze sebe nic dostat. Ten jeho zatracený pohled mi vždycky tak odrovnal, že jsem nevěděla ani co dělám ani co říkám.

SYDNEY POV:


Čekala jsem další zprávy, abych věděla, jestli jsem se nespletla.


Nečekala jsem, že tento úkol bude tak těžký. Když mi volal Zmeya - neboli Abé Mazur, že potřebuje pomoct s hledáním jeho dcery, která utekla před několika měsíci do Ruska, a od té doby o ní nikdo nevěděl, tak jsem si myslela, že to nebude tak těžké a mohla jsem splatit svůj dluh, který jsem vůči němu měla, ale ukázalo se, že najít jeho dceru bude mnohem těžší, než jsem si původně myslela.

Našla jsem hotel, kde se ubytovala, ale už několik měsíců se tam neukázala. Zůstali po ní její věci, ale ona zmizela neznámo kam. Je to už měsíc co jí hledám a nic. Až tedy doteď.


Před pár dny jsem se nejspíš dostala na její stopu, ale jestli se to potvrdí, tak to vůbec nebude dobré. I když od Mazurové dcery se dalo předpokládat, že s ní budou jen a jen problémy, ale nikdy jsem nepočítala, že ty problémy budou převyšovat pověst jejího vlastního otce.
Z úvah nad rodinou Mazuru mě vytrhl telefon. "Halo." Poslouchala jsem to, co mi moji informátoři říkali a sama jsem tomu nedokázala uvěřit, jak to mohlo být možné. Svět morojů a Dhampýru byl sice úplně jiný než normálních lidí, ale pořád nebyli stejní jako strigojové a nikdy by se nesnížili k tomu, aby se k nim přidali, tedy aspoň někteří, ale nemohla jsem si pomoct, ale připadalo mi, jako nesmysl, že se ke strigojům přidala zrovna Mazurova dcera.


To bylo to nejhorší, co se mohlo vlastně stát, jak mám teď asi zavolat Mazurovi a říct mu, že se mi povedlo najít první stopu po jeho dceři, ale zároveň to bude daleko těžší než dřív, protože jeho dcera se dala dohromady se strigoji?


Ne, rozhodně nejsem sebevrah!!!

LISSA POV:


Nevěděla jsem, co si mám myslet. Hlavou mi vířilo tolik myšlenek a já myslela, že mi brzy hlava vybouchne. Čekala jsem všelicos, když Abé ráno zavolal a řekl mi, že se s námi musí sejít. Bylo mi jasné, že musí o rose něco vědět a tak jsem neváhala.


A teď tu celá parta čeká, až se Abé konečně ukáže a řekne nám, co se vlastně stalo nebo co zjistil.

"Co vám vlastně řekl?" zeptal se ještě jednou Eddie.

"Vlastně nic moc." Pokrčila jsem rameny. "Jen to, že má stopu a že se musíme všichni sejít, to bylo celé." Povzdechla jsem si.


"Bůhví jestli je to co zjistil vůbec o Rose. Pokud vím, tak Ibrahim neřeší jen problémy se ztracenou dcerou." Prohlásil Adrian a vypil panáka whisky a já se na něj zamračila. "A aby toho nebylo málo tak se mu moje drahá tetička snaží dát nůž na krk, tak je taky možné že jí poslechl a rozhodl se Rose nehledat." Pokrčil rameny.

"To by neudělal." Oponovala jsem mu. "Ať je to, jak to je, tak Rose je stále jeho dcera a on by se nikdy nevzdal jejího hledání, to byl nesmysl." V tom se otevřely dveře a dovnitř vešel Abé. Už z jeho pohledu bylo naprosté jisté, že se něco stalo, ale to co řekl by nikoho z nás, nikdy nenapadlo.



Vlastně bychom si to ani nedokázali představit, jak se něco takového mohlo stát.

tak co myslíte? Líbí se Vám ???
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Spoutáni srdcem | 13. Kapitola: První stopy | VYKOUPENÍ DUŠE II.

ANO, četl/a jsem 100% (20)

Komentáře

1 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 4. května 2015 v 11:57 | Reagovat

Wauu, pekne, doufam že Abe nevzdá hledání. To by mě dost naštval. :-D Moc pěknéé

2 petra petra | 4. května 2015 v 19:25 | Reagovat

Dúfam, že Abeho prejde tá zamilovanosť a zistí, čo je tá jeho čúza zač a to skoro! Inak dobrá práca len tak ďalej! :-)

3 Ketty Ketty | Web | 4. května 2015 v 20:34 | Reagovat

S prominutím, ale Dimka je naprostý tupec! To mu fakt ještě nedošlo, že Morojka potřebuje krev?? Hlavně, že on ji jako Strigoj chlastal rád a často :D Jako strážce ji má Rose opatřit - mohla by se nabumbat z něho, tím by spadly bariéry a mohl by se z toho vyvinout žhavý sex :-P

4 Kikča Kikča | E-mail | Web | 6. května 2015 v 16:37 | Reagovat

WOOOW, nádherné :o
jsem zvědavá, jak to dopadne :3

5 Natali Natali | 7. května 2015 v 19:05 | Reagovat

Oh.. Konečně jsem se dokopala k tomu si to přečíst a... Je to naprosto boží! Hrozně mě štve, že Dimitrij vůbec neuvažuje, idi*t jeden! :DD
Už se nemůžu dočkat další kapitoly...

6 Romtri Romtri | 10. května 2015 v 9:13 | Reagovat

WOW super kapitola.Dimka je pako kdy mu to dojde a kdy bude dalsi kapitola????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama