Spoutáni srdcem | 16. Kapitola: Ztracená | VYKOUPENÍ DUŠE II.

25. května 2015 v 8:00 | LussyNda |  VD II. - Spoutáni srdcem
16. KAPITOLA: Ztracená DÍL: II. SERIE: VD II. Spoutáni Srdcem AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica



ROSE POV:
Moje mysl byla zastřená vším, co se za poslední dobu stalo. Dimitrij přinesl do mého života tolik věcí, že jsem skoro bála na některé pomyslet.

To co včera večer udělal. Vlastně, co mě donutil udělat, mě opravdu vyděsilo. Byl ochotný mi dát svojí krev a postarat se o mě a já jsem se za to nenáviděla. Nenáviděla jsem se za to, že ho takhle musím využívat, když to byla moje vina. On nemůže za to, že moje zatracené morojské tělo potřebuje krev k přežití, ale nestěžoval si. Říkal, že je to normální a ať se netrápím, ale já jsem se trápila. Trápila jsem se a moc.

Odmítala jsem pít jeho krev. Nemohla jsme se stát na něm až takto závislá. Potřebovala jsem odstup, ale když přišel s nápadem, že krev sežene, tak jsem nemohla odmítnout. Jak bych taky mohla. Musela jsem normálně fungovat a to bez krve prostě udělat nešlo. Prostě ne.

Po včerejšku jsem měla pocit, jako by se mezi námi něco změnilo, jako kdyby barikáda, co byla mezi námi spadla. Něco bylo jinak a já pořád netušila, co to bylo.

V tuto chvíli Dimitrij byl mimo dům. Docela jsem za to byla vděčná, ale na druhou stranu se mi po něm stýskalo. To co jsem mu předtím prováděla, ode mě nebylo vůbec hezké a tak jsem se nyní snažila všechny zlé věci odčinit.

V současné chvíli jsem seděla na pohovce před krbem a procházela další z knih mé rodiny. Docela mě překvapilo, když jsem ráno sešla dolů a našla krabice s věcmi, které byli v podzemí. Dimitrij mi je musel sem přinést. Nebyli všechny, ale hádala jsem, že mi je sem určitě nanosí všechny, jen abych tam už nemusela dál chodit.

Musela jsem se jemu přístupu opravdu smát, protože se všemožně snažil vnutit mi svůj názor a mě to přišlo v pořádku. Bylo to v pořádku, protože jsem najednou z ničeho nic chápala, o co jsem vlastně přicházela a co mi celou dobu unikalo. Rozaline se mi celou dobu snažila vnutit svojí pokroucenou pravdu, ale taky díky ní jsem pochopila, že nemůžu lidi soudit hned po prvním pohledu.

Roza, ozval se hlas. Otočila jsem hlavu, abych se setkala s jeho pohledem, ale nikde nebyl. Roza. Hlas se ozýval, ale Dimitrij nikde nebyl, bylo to skoro, jako bych si jeho hlas vymyslela až do doby než mě začala pulzovat hlava. Vykřikla jsem, ještě nikdy jsem takovou bolest necítila, bylo to, jako by mě někdo do té hlavy bouchl a pak se to stalo.

Nebyla jsem v Dimitriově domě, na jeho gauči, před krbem, ale místo toho jsem byla ve tmavé uličce a na mě se dívali dvě rudé oči.

Srdce mi divoce bušilo, nevěděla jsem, co se děje, vždyť přece jsem byla v Dimitriově domě, tak jak se najednou stalo, že jsem se ocitla v té tmavé uličce, že by Rozaline opět spřádala své pokroucené plány, aby mě doháněla k šílenství.

Začínalo toho být na mě opravdu hodně moc a už jsem pomalu nevěděla, co si myslím já a co Rozaline. Bylo to k vzteku a teď tohle.

"Ale, ale myslel jsem si, že Vás zabili, pane, když jste se tak dlouhé neobjevil, ale jak vidím, tak se stalo to nejhorší, co se mohlo stát." ušklíbl se. "Vaše ztráta." V jeho rudých očích zajiskřilo.

"Co tím, chceš říct!" ozval se Dimitrijův hlas. Nechápala jsem už vůbec nic. Dimitri nebyl nikde vidět a já byla čím dál víc zmatená a snažila se pochopit, co se stalo, ale na nic jsem nemohla přijít.


"Konečně jsme se tě zbavili. Byl si jako břemeno a teď bychom se měli postarat o to, aby si nám zmizel z očí úplně." Ze stínu vyšli další strigojové a obklopili Dimitrie nebo snad mě? Bylo to vůbec možné?


Bylo možné, že jsem se ocitla v Dimitriově těle a viděla přesně to, co viděl on.


To přece je nemožné anebo snad ne?


"Nějaké poslední přání než zemřeš?" zeptal se strigoj s úsměvem. Cítila jsem, jak se Dimitrij pousmál.


"Jo měl bych. Roza, přestaň přemýšlet a vypadni z mé hlavy, tohle nesmíš vidět." Řekl Dimitrij nahlas, vyrazil po prvním strigojovi a jednou ranou mu probodl strigojovi srdce a pak se vrhnul na dalšího.


Bylo to všechno, tak rychle, že jsem nedokázala ani rozumně uvažovat. Jak to že věděl, že vidím, co dělá a kde vlastně je?


"Roza, přestaň, nemůžu se soustředit." Vyštěkl a začal odrážet další útoky strigojů. "Tak poslechni a vypadni!" tentokrát schytal ránu Dimitrij a tím jsem se opět ocitla v jeho obývacím pokoji.

Byla jsem v šoku. Všechno to bylo k smíchu. Nemohla jsem se přece jen tak ocitnout, ale byla jsem tam a Dimitrij poznal hned, že jsem byla v jeho hlavě a dokonce mě ze své hlavy dost důrazně vykázal.


Připadala jsem si ztracená, tak zmatená. Nic jsem nechápala a ještě ke všemu jsem měla hrozný strach.
Strach o Dimitriovi. Nevěděla jsem, co s ním je a to mě trápilo. Těch strigojů bylo opravdu hodně a já jsem netušila, jak by mohl všechny strigoje zabít a vyváznout bez zranění.


Bylo to k vzteku.


Navíc mě třeštila hlava takovým způsobem, že jsem ani nemohla myslet. Zavrčela jsem a propletla prsty mezi své vlasy. Dimitrij by se měl co nejdřív vrátit nebo přísahám, jestli se mu něco stane, tak ho oživím, jen proto, abych ho mohla uškrtit, že mi nahání takový strach.


Ono stačilo jen fakt, že věděl, co se stalo a vůbec mu nepřišlo divné, že jsem se ocitla v jeho hlavě.


Jestli přežije, tak ho zabiju jen proto, abych se mu pomstila, protože mi lže a zatajuje velice důležité věci.


Měla by si přestat myslet. Jeho hlas se ozval v mé hlavě, až jsem úlekem nadskočila. Začíná mě s tebe bolet hlava. Za chvíli budu doma a promluvíme si spolu. Tak fajn aspoň mám možnost mu pořádně vynadat.


Samozřejmě nepopírám, jak moc se mi ulevilo, že mu nic není. Je to opravdu velká úleva. Nevím, jestli bych unesla, kdyby se mu něco stalo. Byl pro mě velice důležité a už jsem si nedokázala představit dny, kdy bych netrávila v jeho přítomnosti.


Byl mojí součástí a už jsem to dál nemohla přehlížet.


Bylo to prostě tak.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Spoutáni srdcem | 16. Kapitola: Ztracená | VYKOUPENÍ DUŠE II.

ANO, četl/a jsem ... 100% (18)

Komentáře

1 Jackie Jackie | 25. května 2015 v 13:48 | Reagovat

Konečne jej to došlo. :-) Som zvedavá odkial vie Dimitri o tom ich "pute". :-D

2 Natali Natali | 25. května 2015 v 13:59 | Reagovat

No... Wow! To vypadá úžasně! Jako vážně.. Je super, že jsou spolu tak propojení.. Moc se mi to líbí xD

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 25. května 2015 v 17:47 | Reagovat

Bomba! :O

4 petra petra | 25. května 2015 v 17:58 | Reagovat

týýýýýýýýýýýý, taký koniec ty ma chceš asi zabiť, do pondelka nevydržím! O_O

5 Andy Andy | 25. května 2015 v 21:40 | Reagovat

Skvělá kapitola. To že mají pouto je úžasné. A to jak Dimitrij vyhodil Rose ze své hlavy. :-D Jsem zvědavá jak jí to bude vysvětlovat a jak vlastně to pouto vzniklo. Doufám že teď už Rozalin nebude Rose otravovat.

6 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 26. května 2015 v 20:00 | Reagovat

Wauuuuuuu, tak to jsem nečekala :-) Dost dobrý nápad :-) Rychle další :-)

7 Ketty Ketty | Web | 26. května 2015 v 21:12 | Reagovat

Pouto je bezvadný nápad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama