Spoutáni srdcem | 20. Kapitola: Trénink | VYKOUPENÍ DUŠE II.

27. července 2015 v 19:51 | LussyNda |  VD II. - Spoutáni srdcem
20. KAPITOLA: Trénink DÍL: II. SERIE: VD II. Spoutáni Srdcem AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica




DIMITRI POV:


Vlastně ani nevím, co mě to napadlo, když jsem přistoupil na Rosyn nápad, abych jí naučil bojovat.

Nevím, co mě to napadlo. Neměla sílu, kterou mají dhampýří. Přes všechno byla moroj a já Dhampýr. To já jsem jí měl chránit, neměla by se bránit sama, ale jak už jsem zjistil, Rose už si do ničeho nenechá mluvit a navíc nejspíš potřebuje se něčím zaměstnat a jestli jí odvedu od jejího předchozího plánu poznat magii její rodiny, tak co jí mohlo ublížit, když se trochu procvičí.

Samozřejmě nemohla čekat, že jí budu učit všechno, ale popravdě jsem sám doufal, že bude natolik dobrá, že se naučí všechno, kdyby se se mnou náhodou něco stalo a nemohl jsem jí chránit. Samozřejmě, že v případě potřeby by mohla probodnout strigoje kůlem a přeměnit ho zpátky do jeho živé formy, i když vím, že by jí to mohlo stát život.

Moc dobře si pamatuji, co se dělo, když přeměnila mě a rozhodně bych nechtěl, aby se to stalo znovu. Třeba jí to cvičení po pár minutách přestane bavit. Morojům v dnešní době je zle jen z toho, že by si měli jít trochu zaběhat, tak třeba jí odradím ještě dřív, než přejdeme k opravdovému boji, tedy aspoň v to doufám.

"Tak co Soudruhu? Jdeme na to?" ozval se za mnou rozjasněný hlas Rozy. S povzdechem jsem se otočil, ale to byla jedna z mých největších chyb, protože jsem v zápětí strnul. Ta žena, která přede mnou stála, nebyla Roza, kterou jsem znal. To tedy rozhodně ne. Toto zjevení, které přede mnou stálo, byla bohyně nebo možná ještě lepší anděl. Ano přesně tak anděl seslaný z nebes, aby mě pokoušel, protože jinak jsem si to za žádnou cenu nemohl vysvětlit.


Nikdy jsem ve své lidské ani strigojí podobě neviděl morojku s takovou postavou, jakou měla Roza.

Byla vysoká asi tak akorát, ale stejně pár centimetrů do normální morojské výšky jí skutečně chybělo, ale její postava měla mnohem plnější tvary než je u morojek zvykem. Většinou jsou všechny vysoké, hubené, ale Rose byla pravý opak. Nebyla tlustá to vůbec ne, ale její postava byla nebezpečně sexy.


"Soudruhu? Jsi v pořádku?" vydechla. Sklouzl jsem pohledem k jejímu tílku, které jí až nebezpečně napínalo přes prsa. Sakra tohle si určitě oblékla, aby mě viděla trpět.


Konečně jsem se dokázal vzpamatovat a pohlédl jí do očí. "Soudruhu?" ptal jsem se. "Víš vůbec, co to znamená?" pozvedl jsem obočí. Pokrčila rameny a hodila si přes jedno z nich mikinu.

"Jistě, kdysi jsem měla referát o SRRR, proč se ptáš?" usmála se a já si musel povzdechnout.

"SSSR" oponoval jsem.

"To je jedno." Obrátil jsem oči v sloup, nemělo absolutně žádný význam se s ní dohadovat o historii, jí zdá se netrápila, tak proč se vlastně já mám rozčilovat? Naprosto zbytečné.

"Radši půjdeme." Vydal jsem se k hlavním dveřím. Ani jsem na ní nemusel čekat, protože hned pochopila, že má jít semnou. Chtěla se naučit bojovat a tak jí to ukážu. Pokud jí to nepůjde tak to vzdá.

Aspoň jsem v to tedy doufal.

"Tak co soudruhu, jaké bojové pohyby mě naučíš?" zeptala se mě vzrušeným hlasem, že jsem se musel usmát. Byla opravdu hodně zapálená do věci a já jí prostě nechtěl zklamat. I když jsem si nebyl vůbec jistý jestli se jí bude můj nápad líbit.

"No tak ze začátku musím zjistit, jak si na tom fyzicky, abych věděl, co všechno zvládneš." Usmál jsem se na ní a ona dychtivě přikývla. "Takže pro začátek si dej deset koleček okolo domu.."


"COŽE!!!" vykřikla a všechen úsměv jí zmizel z obličeje. "Přece si mi slíbil, že mě naučíš bojovat, tak co má zase tohle znamenat!!" vztekala se Rose.

"Vždyť taky ano. Já jsem přece neřekl, že tě nenaučím, jak bojovat." Odpověděl jsem jí stále s úsměvem a jak to vypadalo, tak jí to pořádně štvalo.


"Ale když budu běhat, tak se bojovat nikdy nenaučím. Co je to zatraceně za nesmysl." Podrážděně rozhodila rukama.

"Není to nesmysl. Vezmi si situace, do kterých ses už několikrát dostala." Začal jsem.


"Chceš říct, díky mé vlastní blbosti." Skočila mi do řeči.

"No to jsem zrovna říct nechtěl. Prostě jsem chtěl…" radši jsem přestal mluvit a podíval se jí do očí. Hele nechme toho jo. Já jsem tady teď trenér a chci tě něco naučit, ale pokud nebudeš spolupracovat a akceptovat, to co ti chci vysvětlit, takže máš jen dvě možnosti. Buď budeš dělat, to co říkám a nebo toho teď hned necháme. Rozhodnutí je jen a jen na tobě." Neuhnul jsem ani o píď pohledem. Chtěl jsem, aby věděla, že bude po mém nebo toho teď hned necháme. Nemohl jsem riskovat, že si ublíží nebo bůhví co se jí stane.

"Tak fajn." Prohlásila, hodila po mě svojí mikinu a rozeběhla se. Usmál jsem se pro sebe. Byla sice tvrdohlavá, ale měla tolik rozumu na to, aby věděla, že si nevymýšlím.


Opřel jsem se o zeď domu a sledoval, jak běhá. Vypadala, tak ztracená ve svých myšlenkách, tak zahloubaná. Dokázal jsem si představit o čem přemýšlela, ale nechtěl jsem jí lézt do soukromý. Jenomže den, co den jsem viděl, jak jí ničí vzdálenost od její rodiny. Nevěděl jsem, co se mezi nimi stalo, ale zjevně to muselo být něco vážného, protože jsem si nedokázal představit, proč by se tak bránila se vrátit domů. Rozhodně to nebylo kvůli mně. Samozřejmě, že by s mým návratem byli problémy, ale rozhodně ne takové, jaké si myslí Rose.


"Tak co?" ozval se za mnou její udýchaný hlas. Ani jsem si neuvědomil, že už doběhala. Otočil jsem se k ní a musel zatajit dech. Byla ještě krásnější než jsem si představoval. Sice byla udýchaná a zpocená, ale to jí rozhodně neubralo na její kráse.


"No… ehm teď ti ukážu několik bojových pohybů, které by se ti mohli hodit, okey?" ptalo jsem se jí a ona jen přikývla. Ukázal jsem jí, jak se má správně postavit. Ukázal jsem jí první pohyb a ona ho měla po mě zopakovat. Musel jsem uznat, že na poprvé si vedla velice dobře.


Když zvládla poslední ukázku, začali jsme pomalu proti sobě útočit. Šel jsem na ní pomalu, ale bylo už na ní vidět, že jí náš boj unavuje. Nebyla stavěná, na takovou zátěž, ale i přes to na sobě nenechávala nic znát a to jsem na ní obdivoval.


Dokonce a to jsem musel před ní smeknout se jí podařilo mi zasadit ránu a ne jen tak slabou. Dokázal jsem si představit, že jako dhampýrka by byla nepřemožitelná.


"Tak to stačí." Řekl jsem nakonec, když už na ní byla znát únava.

"CO? Proč?" ptala se zadýchaně. "Já ještě můžu." Protestovala.

"Ne nemůžeš. Zase zítra Rose. Nemůžeš všechno hned zvládnout. Musíš taky trochu odpočívat." Přerušil jsem jí, když mi chtěla začít znovu odporovat. "Podívej se. Už teď si bledá. Potřebuješ odpočinout. Tenhle trénink se nedá uspěchat, ale slibuju, že ti každý den přidám několik minut navíc. Souhlasíš?" zeptal jsem se jí. Dívala se na mě, jako by chtěla odporovat a nebo spíš o něčem přemýšlela, ale nakonec jen přikývla.

"Dobře, ale nemysli si, že mě jen tak oblafneš." Namířila na mě prstem, otočila se a odešla do domu.

"To by mi ani ve snu nenapadlo." Usmál jsem se sám pro sebe a po pár minutách vyrazil do domu za ní. S Rose bylo někdy opravdu těžké pořízení, ale už jsem si svůj život bez ní nedokázal představit. Byla světlem mého života. Patřila ke mně, stejně tak jako já jsem patřil k ní.


A to bylo právě to, co mě děsilo ze všeho nejvíc… Naše vzájemné propojení.



pokračování příště ...



Tak co myslíte???


Co si myslíte, že se stane dál s jejich poutem???
Dokáže se Rose, jako moroi naučit bojovat?
A co jejich potlačované city? Jak myslíte, že to skončí???


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Spoutáni srdcem | 20. Kapitola: Trénink | VYKOUPENÍ DUŠE II.

ANO, četl/a jsem ... 100% (20)

Komentáře

1 petra petra | 27. července 2015 v 21:18 | Reagovat

No dúfam, že to skončí happyendom, lebo obaja si to zaslúžia, inak skvelá kapitola, teším sa na pokračovanie! :-D

2 Natali Natali | 28. července 2015 v 19:39 | Reagovat

Happy end! Jo.. A nebo by Rose nebo Dimka mohli umřít xDD Jinak je to super. Už se nemůžu dočkat, až je konečně najdou a doufám, že Rose to zvládne, ale.. Uvidíme, přeci jen je Morojka XD

3 Ketty Ketty | Web | 29. července 2015 v 19:24 | Reagovat

Já dvojku Romitri jednoduše miluju! To jejich škorpení a hlášky :DDD Pouto se mi moc líbí. Mohli by přes něj komunikovat ještě víc. Zajímá mě, zda si Dimka z Rosiny hlavy přečetl, že se jí líbí 8-)

4 Kikča Kikča | E-mail | Web | 31. července 2015 v 21:58 | Reagovat

Ježiši, já se z toho asi jednou rozteču ??? .. Moc se mi to líbí :-D  ten konec je naprosto dokonalý :-)

5 Andy Andy | 1. srpna 2015 v 11:15 | Reagovat

Dimitri by mohl naučit Rose používat pouto aby mu i ona mohla lézt do hlavy :-D I když je morojka tak se podle mě naučí bojovat a kdyby k tomu přidala i boj pomocí magie tak by byla naprosto neporazitelná. A když už si budou navzájem lézt do hlavy zjistí co k sobě cítí a budou spolu. Zajímavé bude když se tam objeví Abe a zjistí že jeho milovaná dcera žije ze Strigojem ktrerého sama proměnila na dampíra. :-D

6 Eliza Eliza | Web | 8. srpna 2015 v 20:41 | Reagovat

SRRR mě dostalo xDDD
Myslím, že naše bojovnice Rose se i jako morojka naučí pořádně rozdávat rány, já v ní věřím :) Řekla bych že se svojí povahou a přístupem k magii by snad mohla být ještě lepší.
A Dimka a Rose jsou hrozně cute, jako vždycky :33 Hoď sem rychle další kapitolu, protože ten konec byl perfektní a chci si přečíst další kapču :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama