Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Pátá || Setkání

22. července 2015 v 9:49 | LussyNda |  The Secret Truth/Tajemství Pravdy
KAPITOLA PÁTÁ: Setkání DÍL: I. SERIE: The Secret TruthAUTOR:LussyNdaŽÁNR:Fantasy, Romantica


Cesta lesem Jasmine vždycky uklidňovala, ale dneska bylo stoprocentně něco jinak. Měsíc stoupal vysoko na obloze a ozařoval les tajemnou září. Přidala si jako v jiném světě, který jí k sobě lákal. Někdy si představovala, že patří někam jinam. Do jiného světa. Do světa, kde nikdo nikoho nesoudí a kde by se cítila vítaná.

Někdy si přála prostě zmizet a už nikdy nebýt nalezena.

Les ozařovala záře měsíce, která se linula, jako neviditelná mlha kolem celého lesa a já jsem si připadala, jako bych se ocitla v jiném světě. Tajemném a kouzelném, kde opravdu můžu být sama sebou. Ozvalo se vlčí zavití a já se zarazila. Teprve teď mi došlo, kde vlastně jsem a srdce se mi sevřelo.

Zapovězený les s černým hradem. Tak daleko jsem se nikdy ve svých toulkách nedostala až nyní. Musela jsem být mnohem více zahloubaná do svých myšlenek, že jsem si ani neuvědomila, kam jdu.

Otočila jsem se a snažila se najít cestu pryč. Nikdo si nikdy nedovolil do tohoto lesa vstoupit. K tomuto místu se vázalo prokletí, kterého se všichni báli. Každý kdo jsem kdy vstoupil, skončil mrtvý. Nikdo by do tohoto lesa nevstoupil z vlastní vůle, a když, tak by to byl blázen. Což jsem byla i nejspíš já, když jsem šla a ani jsem se nepodívala, kam vlastně jdu a šla rovnou za nosem.

Mlha se, ale rozprostírala dál a každou chvílí stoupala, víš a víš a mě začalo připadat, že se v ní ztrácím, což ale nebylo dobré, protože jsem potřebovala pryč. Potřebovala jsem se dostat znovu domů, proč jsem jen chodila dneska ven. Bylo to všechno naprostý nesmysl. Chtěla jsem zapadnout, i přestože jsem věděla, že to nebude možné. Oni by mě totiž nikdy nepřijali. Pro ně jsem k nim nepatřila. Byla jsem vyvrhel a tak to mělo být, ať už mi Jelena tvrdila, co chtěla. Nepatřila jsem sem.

Za mnou cosi zapraskalo a já se rychle otočila.

"Kdo je tam?" vydechla jsem, ale nic jsem nikde neviděla. Zapráskání se ozvalo znovu a mně se sevřelo srdce úzkostí. Někdo tu byl a snažil se mě vyděsit a já jsem potřebovala co nejdřív zmizet. Praskání se ozvalo znovu z druhé strany a já měla pocit, jako by ten, kdo mě sleduje se rozhodl mě vyděsit k smrti.

"KDO JE TÁM!?!" Zakřičela jsem do temné mlhy. Chvílí jsem jen tak stála a sledovala, co se bude dít. Po nějaké době se v mlze začala formovat černá postava a mně se málem zastavilo srdce. "Kdo jste!!"

zakřičela jsem, ale postava zůstávala stále tam, kde byla. "Ukaž se, jestli máte odvahu." postava zůstávala stále tam, kde byla ale, když se opět začala přibližovat málem jsem strachy omdlela. Předchozí odvaha mě z ničeho nic opustila. "Nevyděsíte mě!" zakřičela jsem znovu a udělala několik kroků dozadu, když mě najednou někdo z druhé strany popadl za pás. Vykřikla jsem a rychle se otočila na útočníka. KELLAN.

"Ale copak, copak ztratila ses. A já jsem si myslel, že jsi v lese jako doma. Žiješ v lese." usmál se. Otočila jsem hlavu znovu k místu, kde stála černá postava, ale ta už nebyla nikde vidět. "Copak? Neumíš odpovědět srdíčko?" pohladil mě po šíji. Odstrčila jsem ho od sebe.

"Nesahej na mě!! Vyděsil jsi mě k smrti." vykřikla jsem na něj, ale moje reakce ho jak se zdá velice pobavila.

"Ale prosím tě. Nepovídej, zachránil jsem tě před pádem." podívala jsem se na kámen pod nohama. Ano zachránil mě, abych neupadla, ale kdyby mě předtím neděsil, nemusel mě zachraňovat.

"Kdyby sis předtím nehrál na ducha, tak si mě nemusel zachraňovat, nežádala jsem tě, aby si mě sledoval." vykřikla jsem na něj a založila si ruce pod prsa. Sjel pohledem k mým ňadrům a na tváři se mu rozlil úsměv.

"Ale, ale koťátko vystrkuje drápky." vydechla a šel ke mně, na tváři měl stále ten jeho zlověstný úsměv. Udělala jsem několik kroků dozadu, ale nakonec mě zastavil kmen stromu. Zasmál se a uvěznil mě proti kmeni. Vzepřela jsem proti jeho pevným svalům ruce a chtěla ho odstrčit, ale on se jen zasmál. "Ale no tak. Sama víš moc dobře, že to chceš." zašeptal, a sklonil se k mým rtům. Začal mě líbat, ale já ho kousla.

"Ale." setřel si krev ze rtů. "Divoká, přesně tak jak se mi líbí." Uchechtl se, jeho oči byli najednou skoro černé s chtíčem, hrubě mě popadl za vlasy a přisál se svými rty na mé. Snažila jsem se proti němu bojovat, ale byl dvakrát větší, než jsme byla já, takže to byl předem prohraný boj, ale aspoň jsem mohla říct, že jsem se snažila.

Kellan mě přitiskl pevně proti kmenu stromu, svými boky mě přirazil, tak abych se nemohla hýbat, jednou rukou si mě stále přidržoval za krk, ústy se zmocňoval těch mých a jeho druhá ruka mi začala vyhrnovat mé už tak spravované šaty nahoru.

"Prosím. Nech mě jít." vydechla jsem zoufale, ale on se jen zasmál.

"Ale no tak miláčku víš sama moc dobře, že to chceš. Proto si přišla na ohně čarodějnic. Potřebovala si pořádného chlapa, aby ti to pořádně předvedl." s těmito slovy mě začal líbat na krk. Začala jsem proti němu znovu bojovat, ale on se jen smál a dál pokračoval v tom, co dělá.

Pevně jsem zavřela oči. Tohle byl můj konec. Byla jsem pro všechny vyděděncem už předtím a teď mě budou považovat i za děvku. To tedy ne. To dřív skočím z nejbližší skály, než se tohle někdo dozví.

Ve stejnou chvíli se ozvalo zavrčení a oba dva jsme ztuhli.


Mikhael POV:


Něco bránilo mé přeměně. Jako by moje tělo se odmítlo přeměnit, ale každá minuta, kdy jsem zůstával v lidské podobě byla utrpením. Nejhorší, ale na té vnitřní bolesti bylo, že jsem si nepamatoval, jestli se mi toto někdy za život vlastně stalo. Nejspíš ne.

Měsíc už stál vysoko nad obzorem, ale proměna na sebe stále nechávala čekat. Bylo to zvláštní, protože Nicholas už byl dávno ve své podobě a já stále nic a pak tu byl ten pach.

Ten pach, který mi přišel tak hrozně povědomý, ale nikam jsem ho nedokázal zařadit, jediné co jsem skutečně věděl, byl, že byl neodolatelný a já jsem chtěl zjistit víc.


Mnohem víc.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Pátá || Setkání

ANO, četl/a jsem ... 100% (6)

Komentáře

1 Natali Natali | 22. července 2015 v 10:46 | Reagovat

To si děláš srandu!!! Takhle to rozkouskovat! Arr! Už se nemůžu dočkat další kapitoly xDD Je to super..

2 Andy Andy | 1. srpna 2015 v 11:21 | Reagovat

To nemyslíš vážně O_O když se konečně mohli setkat tak to skončíš. Jinak super kapitola myslím že ji teď zachrání a vezme ji k sobě na hrad. :-P

3 Ketty Ketty | Web | 2. srpna 2015 v 17:00 | Reagovat

Tak to je drsný! Určitě jí pomůže a při té příležitosti se zamiluje :-P Rychle další, prosím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama