Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Dvanáctá || Temný vládce

18. listopadu 2015 v 23:18 | LussyNda
12. Kapitola: Temný Vládce DÍL: I. SERIE: The Secret TruthAUTOR:LussyNdaŽÁNR:Fantasy, Romantica




Mikhael POV:


Dívat se jí do očí byla ta nejkrásnější věc, kterou jsem mohl udělat, ale pro teď to bylo hrozně nebezpečné. Voda nás vyplavila nedaleko vesnice a byli slyšet výkřiky a hlasy vesničanů, kteří nejspíš čekali, až se její tělo dostane na hladinu. Pokud budu dál čekat a nic nedělat, tak nás odhalí. Vzal jsem její tělo v mokrých šatech do náručí a šel jsem do lesa. Sám jsem moc dobře věděl, že oni se sem neodváží ani v kročit.


Držel jsem jí v náručí a cítil, jak se její tělo v mém náručí třese ze zimy. Přitiskl jsem si její tělo blíž k tomu svému, abych jí alespoň zahřál.

Vzhlédl jsem od její tváře a zadíval se do tmy. Zapískal jsem a čekal. Nemohl jsem jít s ní tak daleko až k hradu. Byla to dlouhá cesta, a čím déle bude v těchto mokrých šatech, tak může nastydnout, zvlášť v tomto zimním období.


Netrvalo dlouho a slyšel jsem koňské zařehtání. Vzhlédnul jsem a viděl jsem svého černého hřebce, jak se na mně dívá svýma očima. Kývl jsem hlavou a on došel až ke mně. Vysadil jsem jí do sedla a vyhoupl se za ní. Její tělo jsem si opět přitáhl do náručí, a co nejrychleji jsem dokázal, jel jsem do hradu.


Vítr fičel a ohýbal větve stromů, ale naštěstí už nepršelo. Projel jsem branami zrovna ve chvíli, kdy dveřmi do hradu prošel Nicholas a nevypadal zrovna dvakrát nadšeně, ale to teď bylo jedno.

Seskočil jsem z koně a vzal její tělo opět do náručí.


"Kam si proboha zmizel? A kdo je sakra zase tohle?" probodl mně Nicholas pohledem.

"Teď ne." Odsekl jsem mu a šel dál do dveří.

"Jak teď ne?" vydechl Nicholas a rozhodil rukama. Nejspíš šel za mnou, ale mně to v tu chvíli bylo jedno. Přitiskl jsem její tělo blíž a nesl jí po schodech do jedné z komnat. Byl jsem v takovém spěchu, že jsem si vlastně ani nedával pozor na to, kdo mně uvidí a dokonce jsem vyděsil jednu ze služebných, ale co pracovala pro mě.


"Ty." Zastavil jsem se. Vypadala vyděšeně. Nedivil jsem se. Nikdy jsem s nikým nemluvil. Na mluvení tady byl Nicholas, já jsem se spokojil se stínem, ale tohle bylo něco jiného. "Pojď semnou." Znovu jsem se dal do chůze. Otevřel jsem dveře a položil dívku, kterou jsem měl v náručí na postel a otočil se ke služebné. "Potřebuji, aby si jí svlékla ty mokré šaty a obklekla jí suché, pak tu rozsviť všechny svíce a rozdělej oheň, je to jasné?" zeptal jsem se jí.

"Ano pane. Všechno bude tak jak si přejete." Uklonila se a šla dělat všechno, to co jsem jí nakázal. Podíval jsem se ještě na dívku na posteli a pak jsem odešel z pokoje. Potřeboval jsem ještě něco vyzvednout.


Došel jsem na druhý konec hradu do jedné z věží, kam už jsem celá léta nevkročil. Vlastně jsem si ani teď nebyl tak úplně jistý, co vlastně děláš. Veškeré city a emoce jsem pohřbil hluboko ve svém nitru. Nepotřeboval jsem myslet, pořád na minulost, musel jsem se posunout ve svém životě dál a nemyslet, na to, co nemůžu mít, nebo co všechno jsem pokazil.


Došel jsem do věže a z truhly vytáhl složené hedvábné šaty bleděmodré barvy. Vidět, zase všechny tyhle drobnosti vyvolalo tolik vzpomínek. Tolik vzpomínek na které jsem se snažil zapomenout.


"Co to sakra děláš?" ozval se za mnou Nicholasův hlas. Otočil jsem se a protočil oči. "Co tady děláš?" pozvedl obočí. "Nikdy jsem si nemyslel, že tě zrovna tady uvidím. Před lety jsi tvrdil, že sem nikdy nevkročíš." Začal se znovu rozhlížet po místnosti.

"Já taky." Souhlasil jsem. "Ale okolnosti mně donutily přehodnotit názor. Když mně omluvíš musíš něco odnést." Prošel jsem kolem něj, ale on mně chytil za ruku.

"Mikhaeli, co to děláš?" nechápavě jsem na něj zakroutil hlavou. "Nekruť hlavou, vím kdo to je a taky vím co máš za lubem. Tohle neskončí dobře a ty to víš moc dobře. Proč si jí sem bral? Nechápeš, že jen vzbudíš pozornost vesničanů?" znovu rozhodil rukama.

"Na tohle nemám čas. Vím, co dělám." Prošel jsem kolem něj a cestou dal služce připravit šaty pro naší návštěvu. Měl jsem stále takové nutkání jít za ní. Musel jsem vidět, že je v pořádku a nic se jí nestalo.


Vešel jsem do komnaty, kde jsem jí předtím nechal. Stále se ještě neprobrala. Služebná jí vysvlékla z promočených šatů a oblékla jí krajkovou noční košilku. Vypadala, jako anděl, když spala a já jsem od ní nemohl odtrhnout oči stále mně fascinovala. Už, už jsem chtěl jít k ní a pohladit jí po vlasech, ale otevřeli se dveře a dovnitř vešel Nicholas. Protočil jsem očima. Proč je vždycky tam, když ho co nejmíň potřebuju.

"Musíme si spolu promluvit Mikhaeli, přece máš pořád zdravý rozum a musíš, vědět, že to je špatné a já tě prosím nedělej stejnou chybu, jako tenkrát." Prudce jsem se na něj otočil.


"Lorde Nicholasi." Můj hlas zahřměl po komnatě. "Překračujete svoje pravomoce. Pokud jste zapomněl jsem stále pán tohoto hradu a moje rozhodnutí je zákon." Trval jsem na svém, co mi má, co kázat.

Nicholas vypadal, docela dost zaraženě, ale co mohl udělat. Nic. Byl jsem jeho pán a on mi přísahal věrnost, kterou musel dodržet.

"Omlouvám se. Máte naprostou pravdu, ale.." Odmlčel se a pak se na mně znovu podíval. "Neměl jste to dělat.." protočil jsem očima. On prostě nemůže předstírat, že se nic nestalo a jít dál? Odpověděl jsem si sám. Ne nemůže.


"Nepřeháněj." Otočil jsem se znovu k dívce spící na posteli.

"Budou z toho jen a jen problémy pane.". Pokračoval Nicholas. "Co se stane až nenajdou její tělo, hm? Budou jí hledat." To by mohla být pravda, ale potom, co jsem viděl mi to nepřišlo pravděpodobné.

"Nemyslím si, že by měli nějaký velký zájem, aby jí našli. Pronásledovali jí a nejspíš jí chtěli upálit. Nebudou jí hledat, to jsem si jistý." A byla to pravda

"Pořád se mi to nelíbí." Pokračoval Nicholas. "Už takhle je dost těžké přesvědčit služebníky, že jejich pán není zrůda a ani blázen, co asi si vymyslíme, teď až tady bude další osoba, před kterou budeme muset skrývat vaší identitu." Věděl jsem, že má pravdu. Služebnictvo nevědělo, kdo vlastně jsem a ta služebná dneska vypadala opravdu dost vyděšeně.


Chtěl jsem mu odpovědět, když jsem si všiml, že se probudila. Zůstal jsem stát ve stínu a nemohl jsem se pohnout. Její oči byli ještě krásnější než jsem si je představoval a á jsem se tentokrát musel hodně ovládat, abych neodhalil celou svojí tvář.


"Kdo jsi?" vydechl její zvonkový hlas. Nemohl jsem čekat. Nemohla mně vidět a rozhodně ne teď. Udělal jsem několik kroků pryč. "Ne počkej." Rozeběhla se za mnou, ale já už byl dávno na chodbě a Nicholas semnou.


"Pane." Vydechl. Zastavil jsem se, ztěžka jsem dýchal. Otočil jsem se na něj.

"Ne už nic neříkej. Vím, co dělám a věř že pro mě není jednoduché tady žít, ale je to můj domov a pokud jde o ní. Cítím. Cítím z ní něco zvláštního Nicholasi. Něco co by mohlo změnit náš osud. Nemyslíš, že si zasloužíme po těch letech trochu naděje." Zeptal jsem se ho.


"Vy opravdu věříte, že pro nás existuje naděje?" povytáhl obočí.

"Ničím si nejsem jistý, jen vím, že se něco změnilo a že už nejsem ten temný vládce, kterým jsem byl dřív a jestli ano, tak už jím nechci být, ale za ty léta prokletí jsem přišel, na jednu věc. Svůj osud si píšeme sami a je jedno, jaké rozhodnutí uděláme. Může být dobré i špatné, ale to nevadí, protože se učíme a vyvíjíme z vlastních chyb. Právě naše chyby nás formují do skutečných bytostí a když to neuděláme. Nejsme nic jiného než zvířata." Otočil jsem se a vykročil chodbou. Něco se ve mně změnilo a já věděl, že už opravdu nejsem takový jakým jsem kdysi býval a to bylo dobře.


Byl to krok do neznámá, ale to nevadilo, protože jsem ve svém srdci cítil, že jsem se vydal tou správnou cestou.




Pokračování příště ...

Tak doufám, že se Vám další kapitolka bude líbít a jsem zvědava, co na něj řeknete, zatím pp
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Dvanáctá || Temný vládce

ANO, četl/a jsem 100% (5)

Komentáře

1 petra petra | 19. listopadu 2015 v 11:26 | Reagovat

Dobrá kapitola som zvedavá ako sa tá story ala kráska a netvor vyvŕbi! :D

2 Andy Andy | 19. listopadu 2015 v 21:17 | Reagovat

Jsem ráda že si tuhle část příběhu napsala z obou pohledů. Už se těším na pokračování. Zajímá mě jestli jí při té večeři ukáže svou tvář. ;-)

3 Natali Natali | 20. listopadu 2015 v 19:42 | Reagovat

Hm.. vypadá to dobře :D Typická fantasy xDDD Co víc říct...

4 Ketty Ketty | Web | 23. listopadu 2015 v 21:52 | Reagovat

Já jsem ohromný romantik, takže to úplně hltám. Jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama