Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Třináctá || První pohled

25. listopadu 2015 v 9:15 | LussyNda |  The Secret Truth/Tajemství Pravdy

NÁZEV: Tajemství Pravdy/The Secret TruthDÍL: I. SERIE: The Secret TruthAUTOR:LussyNdaŽÁNR:Fantasy, Romantica


JASMÍNA POV:


Měla jsem strach.

Srdce mi tlouklo v hrudi, tak silně, že jsem si myslela, že mi každou chvíli vyskočí. Služebná o svém pánovi mluvila s respektem, ale v jejích očí se leskl strach. A nejspíš měla důvod. O žádném pánovi nikdy, nikdo neslyšel.

Přece, kdyby tu žil nějaký pán, tak by už dávno převzal vládu nad vesnicí a nenechal by všechny své poddané strádat? A nebo snad ano?

Nic mi nedávalo smysl a byla jsem zmatená. Připadala jsem si, tak ztraceně. Nevěděla jsem, co po mně ten tajemný pán, co zde žije může jen chtít a proč mně oblékl do šatů pro vznešené dámy. Byla jsem všechno možné jen ne dáma.

Došla jsem až na konec schodiště, kde jsem se zastavila, abych se zorientovala. Všechno vypadalo, tak staré, ale přesto to byl udržované. Stěny byli omšelé, dřívější barva už skoro vybledla, bylo jasné, že se někdo stará o to, aby zde bylo čisto, ale nikoho ani nenapadlo znovu vymalovat a dát hrad do původního stavu, ale i tak tomuto místu zůstalo jeho kouzlo a majestátnost.

Chytla jsem si spodní část šatů a pomalu scházela schody dolů. Tváře z obrazu na mně upíraly své oči a já měla pocit, že pozorují každý pohyb, který udělá a to bylo deprimující a taky strašidelné. Už tak jsem nevěděla, co si mám o tomto místu myslet a teď zase tohle.

Došla jsem až na konec schodiště a nestačila jsem zírat. Všude po místnosti hořely svíce a vytvářeli kolem sebe až magické kouzlo.

"Vítejte má drahá." Otočila jsem se a setkala se zelenými očima urostlého muže, který stál uprostřed otevřených dveří a díval se směrem ke mně. "Večeře už je připravená." Dodal a natáhl ke mně ruku. Tak tohle byl ten všemocný pán, který žil na tomto sídle a nikdo o něm nevěděl.

Udělala jsem pukrle, přesně tak jak mně to kdysi učila Jelena a pak mu znovu pohlédla do očí. "Chtěla jsem poděkovat za záchranu a azyl ve vašem sídle můj pane." Jeho tvář naznačovala zmatek a po chvíli, jako by mu to došlo.

"Ale ne. Já jsem Nicholas. Jsem strážcem a poradcem vládce tohoto hradu." Uvízl mi vzduch v hrdle. Takže on nebyl tím vládcem.

"Aha je mi to líto." Vydechla jsem a zrudla rozpaky.

"To je v pořádku." Usmál se na mně. "Půjdeme?" natáhl ke mně znovu ruku. Přikývla jsem a vložila svojí ruku do té jeho. Pomalu jsme vešli do sálu, kde se táhl dlouhý stůl prostřený do zlaté a rudé barvy. Všude hořely svíce, které kontrastovali ze stoly z tmavého, masivního dřeva a mně připadalo, že ten stůl může být nekonečný, protože nebylo vidět, kde vlastně skončí. Nicholas pustil mojí ruku, odsunul židli v čele stolu a pokynul mi, ať se posadím a sám se usadil hned vedle mě. Luskl prsty a sloužící začali servírovat všechny možná jídla a laskominy. Všechno to vypadalo, dokonalo, ale pořád něco chybělo.

Pán tohoto hradu.

Nebyl tu. Seděli jsme tu sami a Nicholasovi to zdá se nevadilo, protože se oddával své porci, která byla na jeho talíři a vypadalo to, že mu moc chutná.

"Neříkal jste, že budeme jíst jen my sami." Nicholas zvedl hlavu a podíval se na mně.

"Ale my nejíme sami. To je jen úhel pohledu, ve skutečnosti jste tu vy, já a pán tohoto hradu. Pokynul na druhý konec stolu. Zvedla jsem hlavu a abych pravdu řekla musela jsem přimhouřit oči, abych viděla, protože druhá část byla na rozdíl od té naší bez zapálených svící. Nebylo nic vidět, ale když jsem se chvíli soustředila, rozeznala jsem mohutné mužské tělo. Seděl v čele stole naproti mně a jeho oči na mně hleděli. Nebylo samozřejmě vidět jestli, jaké má oči nebo něco jiného, ale rozhodně jsem si uvědomovala jeho pronikavý pohled, který se mi zarýval hluboko do mé duše a způsobil mi mráz po zádech až jsem se zachvěla.

A pak najednou jeho stín zmizel, jako nic. Nic se nepohnulo, akorát do místnosti vplul chladný vzduch a po té práskly dveře. Otočila jsem se k Nicholasovi, který měl na tváři neutrální výraz a já nechápala vůbec nic.

"Co se stalo? Řekla jsem něco špatně… Nestačila jsem ani poděkovat." Vydechla jsem roztřeseným hlasem. Nicholas jen zakroutil hlavou a napil se z číše vína. Pak položil číši znovu na stůl.

"To není nic pro vám, má paní." Začal Nicholas. "Pán tohoto hradu není zrovna sdílný. To že přijde k povečeřet do sálu je maximum, ale vy si to neberte osobně. Jezte nebo Vám jídlo vychladne." Pokynul k mému talíři.

"Děkuji a přeji dobrou chuť." Usmála jsem se a pustila jsem se do své polévky. Chutnala výborně, vlastě jsem snad nikdy tak dobrou nejedla a to Jelena vařila skvěle, ale tohle chutnalo mnohem lépe a nejen polévka i ostatní jídla byla skvělá.

Celá večeře probíhala po odchodu pána hradu dost ponuře. Nicholas měl na tváři zamyšlený výraz a zdálo se, že ho něco trápí. Taky se po večeři hned omluvil, že musí něco vyřídit a já zůstala v jídelně sama. Opět na mně padl ten neklid, co mně provázel, od té doby co jsem se tady objevila.

Služebnictvo začalo sklízet špinavé nádobí ze stolu a já jsem se rozhodla se radši vzdálit. Hrad byl pro mě záhadou, chtěla jsem to tady prozkoumat, ale představa, že budu v noci bloumat po hradě o kterém nic nevím se mi moc nelíbla, tak jsem se nakonec rozhodla prozkoumat toto msto až ráno. Pán tohoto hradu se skrýval hodně dlouho a já mám nyní možnost zjistit, něco o tom proč.

Byl záhadou, stejně jako toto místo, ale to neznamenalo, že tato záhada nemohla být vyřešena a já jsem zrovna nepatřila k lidem, kteří nechávali něco jen tak jít a vzdávali se.

Vždycky jsem chtěla bojovat. Byla jsem bojovnice a taky proto ze mě měli všichni strach a ubližovali mně. Nebyla jsem jako ostatní dívky, které stály jen o to, aby se dobře vdali. Mě o to nešlo. Já jsem chtěla svůj život prožít někde v klidu, na místě, kde mně nikdo nezná a nebude mít proti mně předsudky a možná opravdu najdu někoho, kdo mně bude milovat, takovou jaká jsem a nebude mít proti mně jakékoliv předsudky.

Alespoň jsem v to doufala.


Pokračování příště ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Třináctá || První pohled

ANO, četl/a jsem 100% (6)

Komentáře

1 petra petra | 25. listopadu 2015 v 17:59 | Reagovat

No zase nejaký neurčitý koniec, ale aspoň sa máme načo tešiť do budúcna! :-)

2 Natali Natali | 25. listopadu 2015 v 18:47 | Reagovat

Vypadá to dobře, jen pořád trochu nuda, ale začátky jsou hold takové xD Už se nemůžu dočkat na další kapitolu xD

3 Andy Andy | 26. listopadu 2015 v 19:31 | Reagovat

Myslela jsem si že se konečně seznámí. :-( Nevadí možná příště. Mám takový pocit že se setkají když bude prozkoumávat ten hrad. :-D

4 Ketty Ketty | Web | 28. listopadu 2015 v 18:20 | Reagovat

Netrpělivě očekávám, kdy si spolu otevřeně promluví a zamilují se. Trochu mi uniká důvod, proč se jí u stolu neukázal. Vždyť ho již viděla a on jí neublíží, naopak dvakrát ji už zachránil. Mohli se dohromady navečeřet..

5 rose rose | 29. července 2016 v 21:18 | Reagovat

Ahoj nevim jestli po tak dlouhé době mi ještě někdo odepíše,ale prosím můžete mi někdo říct kde najdu 11. a 12. kapitolu ????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama