Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Čtrnáctá || Zbytek naděje

2. prosince 2015 v 20:15 | LussyNda |  The Secret Truth/Tajemství Pravdy
14. Kapitola: Zbytek Naděje DÍL: I. SERIE: The Secret TruthAUTOR:LussyNdaŽÁNR:Fantasy, Romantica




MIKHAEL POV:



Nevěděl jsem, co mám dělat. Nemohl jsem zavřít oči, aniž bych před sebou neviděl její oči. Byla jak magnet, který mně k ní táhl a já jsem nevěděl, jestli zvládnu, té nadpřirozené síle, která mně k ní táhla odolat.


Zprvu jsem si myslel, že je dobrý nápad být s ní u jednoho stolu a možná s ní i mluvit. Na večeři byla jídelní síň dokonalá. Stůl byl dostatečně velký a při správném osvětlení by mojí tvář neviděla, ale já bych jí viděl dokonale. Nemusela mně vidět, stačilo mi, že s ní můžu mluvit. Chtěl jsem odhalit tajemství, které v sobě ukrývala. Možná to byl důvod proč mně to k ní tak táhlo a nakonec žádné nadpřirozené pouto neexistovalo a já si jen něco namlouval, ale to jsem se pěkně spletl.

Stačilo, když jsem cítil její vůni a nemohl jsem skoro ani pořádně dýchat. Byla ještě krásnější, než když jsem jí viděl poprvé. Šaty z hedvábí jí padli jako ulité, jako by byli ušité přímo na ní. Její tmavě hnědé vlasy byli jako tekutá čokoláda. Najednou se mi zdálo, jako by všechno kromě ní přestalo existovat a byla jen a jen ona a nikdo víc.

Vyzařovala z ní taková energie a její oči se na mně dívali s tak intenzivním pohledem, že jsem to nedokázal vydržet. Něco v ní mně k ní přitahovalo a věděl moc dobře, že pokud tam zůstanu, stane se něco, čeho budu litovat a tak jsem zmizel. Utekl jsem, jako malý kluk. Moji rodiče mě učily, abych čelil všem svým problémům, a teď jsem je takhle zahanbil, ale jinak to nešlo. Mé prokletí jsem stále neměl pod kontrolou a mohlo se stát cokoliv. To poslední o co jsem stál, bylo někomu ublížit a to zvláště jí.

To byl důvod, proč jsem se teď převaloval na své posteli a snažil se myslet na všechno možné a ne na ní. Jenomže to byl ten problém. Nemohl jsem přestat. Viděl jsem jí pokaždé, když jsem zavřel oči. Její oči jako by se otiskly do mého srdce a nechtěli jen tak odejít. Byla ve všech mích myšlenkách a já jsem si nedokázal odpustit představu, jaké by to asi bylo, kdyby ležela v téhle posteli semnou.

Její pleť byla určitě tak jemná, tak jak vypadala a její ústa, rudá jako…


Z mého snění mě vytrhli otevřené dveře a já jsem se prudce posadil. Byla hloupost, aby to byla ona.

Moje komnata byla na opačném konci hradu, sem by se jen tak nedostala, ale i přes to jsem doufal, že je to ona.

Nicholas se opíral o rám dveří a měl ve tváři směs pobavení se strachem.


"Tvoje činy by nás mohli dostat do pěkných problémů." Dodal a pak zavřel dveře. Neodpovídal jsem, jen jsem se položil zpátky do prachových peřin a zavřel oči, zatímco Nicholas remcal. Věděl jsem moc dobře, proč se mu moje rozhodnutí nelíbí, ale pořád to bylo jen moje rozhodnutí, a i když mohlo být špatné, bylo prostě moje. "Vím, že už jsem tohle říkal a že se ti to nebude líbit, ale nelíbí se mi, že je tady." Povzdechl jsem si. Jako bych neříkal. "Je to moc riskantní. Nevím, kdo to je, ani odkud přišla, anebo co vlastně provedla. Klidně to může být zlodějka nebo mohla i někoho zabít. Mikhaeli já tě prosím přemýšlej a pošli jí pryč než bude příliš pozdě." Ani jsem si to neuvědomil, ale jakmile tyto slova opustily jeho ústa, byl jsem na nohou a držel ho u zdi pod krkem. Moje oči zářily rudou temnotou a všechno ve mně křičelo, abych ho donutil zaplatit, za to co teď řekl.

"Už ani slovo." Zasyčel jsem na něj. "Nemáš právo o ní takhle mluvit. Nic o ní nevíš, stejně jako já, ale to málo co zatím víc a navíc, to co cítím." Odmlčel jsem se, najednou jsem si začal připadat, jako blázen, vždyť on měl pravdu, ale stále o ní nemusel takhle mluvit. Pustil jsem ho a snažil jsem se uklidnit. Moje drápy se pomalu zatáhly a já si konečně volně povzdechl. "Cítím z ní dobrotu, laskavost a …" odmlčel jsem se a posadil se na postel. Můj pohled se upíral k otevřenému oknu, kde zářil srpek měsíce.

"Naději, cítíte naději, stejně jako já." Povzdechl si Nicholas. "Já vás chápu pane. Chápu proč chcete mít naději, ale nejsem si jistý, jestli nějaká existuje." Zvedl jsem k němu oči.

"Myslíš si, že jsem blázen, že nevím, že je to jen bláhové přání a možná taky je, ale takhle žijeme už moc dlouho a bylo to moje rozhodnutí. Kvůli mně se z nás stalo tohle, jak mně můžeš zazlívat, že chci změnit náš osud. Je možné, že to nebude k ničemu, ale za zkoušku nic nedáme. Nicholasi dovol mi alespoň tohle." Pohlédl jsem na něj zoufale. "Slibuji ti, že se nic nestane." Nicholas zavřel oči a povzdechl si. Bylo na něm vidět, že se mu to i přes to nelíbí a navíc se v něm křížila jeho povinnost ke mně. Byl na rozcestí.

"Dokážeš se ovládat?" Ptal se s pozvednutým obočím. Usmál jsem se. Sám někdy nevěděl, jestli mě má oslovovat s úctou jako svého pána anebo jako svého přítele. "Dokážeš se ovládnout na tolik, aby si jí neublížil?"


"Dokážu. Tedy pokusím se." Dodal jsem, rozhodně jsem věřil, že jí nedokážu ublížit, ale to co jsem mi nedávalo moc bodů navíc. Po celou dobu mého prokletí jsem se snažil ovládat, abych nikomu neublížil, ale ne vždy se to povedlo, tak jak jsem chtěl.

Jenomže u ní to bylo něco jiného. Ona byla naší jedinou možnou nadějí a nevím proč, ale v hloubi duše jsem cítil, že možná už poslední.

Nemohl jsem propásnout možná poslední možnost na záchranu svého a Nicholasova života. Rozhodně jsem se téhle naděje nehodlal pustit. Potřeboval jsem jen získat dostatek času, abych vymyslel, co dál.
Musel jsem se jí přiblížit a nevyvolat v ní sebemenší podezření.


Mohla by utéct a upozornit vesnici a to bylo opravdu to poslední, co kdo z nás potřeboval.



Pokračování příště ...


Tak co myslíte? Líbí se Vám ?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Čtrnáct || Zbytek naděje

ANO, četl/a jsem 100% (9)

Komentáře

1 petra petra | 3. prosince 2015 v 11:55 | Reagovat

Vynikajúca časť, dúfam, že si k sebe čoskoro nájdu cestu! :-)

2 Natali Natali | 4. prosince 2015 v 15:08 | Reagovat

To je tak kawaii! :33 Strašně roztomiloučcí jsou,vážně :))

3 Natash Natash | 4. prosince 2015 v 16:12 | Reagovat

Úžasná kapitola už se nemůžu dočkat další :-) jsem zvědavá jak to bude pokračovat :-)

4 Ketty Ketty | Web | 6. prosince 2015 v 20:25 | Reagovat

To je hezoučký! Rychle pokračování prosím!

5 Andy Andy | 6. prosince 2015 v 20:38 | Reagovat

Je škoda že s ní nemluví a odešel hned když ho uviděla. Ale vždyť ona si k němu cestu najde ... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama