Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Šestnáctá || Zimní zahrada

16. prosince 2015 v 13:19 | LussyNda |  The Secret Truth/Tajemství Pravdy
16. KAPITOLA: Zimní zahrada DÍL: I. SERIE: The Secret TruthAUTOR:LussyNdaŽÁNR:Fantasy, Romantica



Jasmíne POV:



Vstoupila jsem dál do zimní zahrady a začala se rozhlížet kolem. A vlastně i přemýšlet. Toto místo by se ještě dalo zachránit, pokud by se někdo pustil do jejích oprav. Vlastně celý tento hrad by mohl znovu dostat svojí honosnost, ale někdo by musel zakročit.


Zvedla jsem ruku a dotkla se starého kamenného květináče. Prsty jsem obkreslila jeho výmoly a zavřela jsem oči. Najednou jsem se cítila, tak volná, jako by to co se stalo v mém životě vůbec nebylo a můj život byl úplně jiný.

"Co tady děláte?" vyděsil mně hluboký temný hlas. Otočila jsem se, ale nikoho jsem neviděla. Moje mysl si semnou nejspíš opět hrála. "Sem je zakázaný přístup." Ozval se hlas znovu, ale tentokrát jsem zahlédla muže sedícího ke mně zády. Neviděla jsem mu do tváře a ani jsem netušila, jak věděl, že jsem tady, ale to bylo jedno.


"Omlouvám se pane, ale." vydechla jsem. "Ztratila jsem se. Tento hrad je velký a chodby jsou tu stejné, zabloudila jsem." Myslela jsem si, že se otočí a já mu budu moci konečně pohlédnout do tváře, ale jak se zdálo, tak jsem se pěkně spletla.


"Ale ani tak vám nedávalo právo jsem chodit." Ozval se jeho hlas znovu.

"Omluvila jsem se vám, co ještě chcete?" promluvila jsem možná až moc příkře protože jsem viděla, jak trhnul hlavou a nízké vrčení, ale ani to ho nedonutilo, aby se na mně otočil a tak jsem promluvila já. "Tato zahrada musela být krásná, proč už se o ní nikdo nestará?" moje oči mu propalovali díru do zad.

"Ani to vás nemusí zajímat." Znovu odsekl a já si povzdechla.


"Jsem jen zvědavá." Otočila jsem se k oknu a zadívala se na sluneční paprsky, které částečně prokukovali špinavým sklem. "Nestihla jsem vám poděkovat, za záchranu. Neberte mojí zvědavost, jako nevděk vůči vám pane, ale chtěla bych se vám nějak odvděčit." Snažila jsem se být milá.

"To nestojí za řeč." Vydechl, opřel se dlaněmi o opěrky křesla a stoupl si. Čekala jsem, ne doufala jsem, že se otočí a pohlédne na mně, ale zůstal tak jak byl. Otočený ke mně zády. "To by udělal každý."

"Každý ne." Musela jsem mu odporovat. "Ne každý pán by zachránil obyčejnou venkovanka před utopením, ale jedno nechápu." Začala jsem opatrně. "Jak jste mně mohl zachránit. Nikdo tam nebyl." Dodala jsem. "Tedy kromě vesničanů a ti by mi rozhodně nikdy nepomohli. Vás jsem u nás nikdy neviděla, tedy nejspíš nikdo vás ve vesnici nikdy neviděl."


Moje prohlášení ho nejspíš pobavilo, protože se zasmál. "Vy nejspíš nevíte, kdy přestat, že? To jste tak upovídaná pořád?"


"No vlastně." Usmála jsem se. "Dalo by se to tak říct, ale ne pořád. Ne že by se semnou chtěl někdy někdo bavit." Znovu jsem prsty přejela po kamenném květináči. "Proč nechcete, aby se udržovala tahle část paláce? Vždyť o palác se starají, tak proč ne o tuto část?" jeho záda se opět napjali.

"Už jsem vám to řekl, toto není vaše starost, paní moje." Při tom oslovení jsem se zachvěla. "A i kdyby byla, tak je to jedno. Nechci, abyste sem už někdy chodila." Jeho hlas byl tvrdý, až mi pomalu naskočila husí kůže.

"Nechtěla jsem vás urazit." Otočila jsem se a vydala se ke dveřím, ale v půli cestě jsem se zastavila a otočila se na něj. "Už jsem nikdy nepřijdu. Je mi to líto." Uklonila jsem se a vydala se skleněnými dveřmi pryč.


Pán tohoto hradu byl velmi zvláštní, ale něco na něj bylo zvláštního. Cítila jsem to. Potřebovala jsem o něm zjistit víc. Něco přece muselo být důvodem, že žije zde jen a jen sám. Jak se sem vůbec dostal, aniž by někdo věděl, že máme nového vládce, ale já tomu nakonec přijdu na kloub. Možná to bude trochu déle trvat, ale nakonec přijdu na to proč se tak straní lidem a nechce být v jejich přítomnosti.




***


Mikhael POV:



Odešla před půl hodinou, ale místnost byla plná její vůně, která se kolem mě ovíjela, jako had a rozhodla se mě uštknout anebo to byla ona s tou svojí prořízlou pusinkou, kterou uměla obratně používat. Docela by mě zajímalo, co jiného ještě ta pusinka dokáže.


Tak a dost! Okřikl jsem se vnitřně. Tohle ti rozhodně nepomůže, když o té dívce budeš přemýšlet. Křičelo na mně moje vnitřní já, které bylo skryté někde hluboko uvnitř mě a ozývalo se jen tehdy, když jsem nepotřeboval radu, ale když jsem jí naopak potřeboval, mlčelo.

Nebo to možná bylo moje svědomí, které se ozvalo, jen když to samo uznalo za vhodné, i když za ty roky co jsem na světě docela pochybuji jestli nějaké svědomí vůbec mám.


Ozvaly se kroky a já jsem si povzdechl. "Řekl jsem Vám, abyste sem už nechodila, co na tom nechápete?" Zavrčel jsem.

"Tak to je poprvé, co jsi mi něco takového řekl, i když mám trochu pocit, že to nepatřilo mě, podle vůně, která je cítit přes celý hrad." Otočil jsem se a spatřil Nicholase, který se opíral o zárubně dveří. "Koukám, že už našla tvé tajné místo, jak si myslíš, že bude dlouho trvat, než odhalí i tvá další tajemství?" Zeptal se. Zavrčel jsem na něj. Nicholas poslední dobou nedělal nic jiného, než se do mě strefoval, ale měl pravdu. Jasmíne nebyla jako ostatní dívky. Byla krásná, chytrá a neskutečně zvědavá pro své vlastní dobro a já netušil, jestli se dokážu ovládat natolik, abych jí neublížil.


"Zatím jsem o tom nepřemýšlel." Řekl jsem mu a otočil jsem se znovu ke starému krbu, který byl v zimní zahradě.


"No v tom případě by si měl začít, protože se blíží úplně a oba moc dobře víme, co se stane. To nemluvím o tom, co by se stalo, kdyby tě viděla." Řekl a vydal se ke dveřím. "Nemáme už moc času Michaeli a víš moc dobře jako já, že ona sem nepatří." Dodal a odešel. Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. Nemusel mi říkat, že sem nepatří, protože jsem to věděl. Patřila do světa lidí a ne do téhle kopky, ale nějak jsem se nemohl přemoci, abych jí poslal pryč. Ne teď, když jsem měl poslední naději na nový začátek.


Nebo jsem v to, alespoň doufal.





Pokračování příště ...

tak co myslíte líbí se Vám kapitola?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Šestnáctá || Zimní zahrada

ANO, četl/a jsem 100% (10)

Komentáře

1 petra petra | 17. prosince 2015 v 16:14 | Reagovat

Zaujímavá časť, dúfam, že sa Jasmine nič počas splnu nestane! :-)

2 Andy Andy | 19. prosince 2015 v 21:40 | Reagovat

Ja si myslím že se během úplňku nepromění. Jasmín to nějak ovlivní tak jako když byla v tom lese. On bude chtít zjistit co se stalo a tak jí bude muset časem říct ptravdu 8-)

3 Ketty Ketty | Web | 24. prosince 2015 v 14:01 | Reagovat

Tím, že jí bude od sebe odhánět, jí bude chtít ještě víc. Zakázané ovoce nejlíp chutná :D

4 Eliza Eliza | Web | 24. prosince 2015 v 14:54 | Reagovat

Zase jsem tě chvíli nečetla (za což se omlouvám) a tak mi teď přijde, že se fakt v psaní zlepšuješ :) Dobře se to četlo, sice některé souvislosti mi trochu unikly, ale i tak to bylo super čtení :)

5 Natali Natali | 29. prosince 2015 v 18:55 | Reagovat

Když opomenu nějaké chybí a podivné věty, tak to bylo úžasné :33 Možná by jsi to mohla někdy trochu rozvinout, ale vím, že toho máš hodně, takže jako bych nic neřekla xD Ale i tak je to úžasné :3 Taková zvědavá otázka? Tohle zase bude mít jenom dvacet kapitol?! :OO

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama