VD III. ZKOUŠKA OSUDU • 4. Kapitola • Pod drobnohledem

13. ledna 2016 v 10:00 | LussyNda |  VD III. - Zkouška osudu
4. KAPITOLA • Pod drobnohledem

DÍL• VD III. Zkouška osudu

SERIE • Vykoupení Duše III.

AUTOR • LussyNda

ŽÁNR • Fantasy, Romantica
POSTAVY • Rosemarie Mazur, Dimitrij Belikov, Abé Mazur, Adrian Ivashkov, Vasilissa Dragomír, Christian Ozera




ROSE POV:


Připadala jsem si, jako pod mikroskopem, všichni se na mně koukali, ale nikdo nic neřekl. Abého strážci stály proti zdím a uprostřed pokoje byli položené krabice s knihami a mezitím stály Dimitrij s otcem. Jenomže problém byl ten, že to nevypadalo ani, že se hádají nebo že si notují. Oba na mně koukali, jako na zjevení.
"Co to všechno je?" ptala jsem se a ukázala na všechny ty krabice. Potřebovala jsem od něčeho odpoutat jeho pozornost.
"Tvoje knihy." Odpověděl otec a já jsem se na něj zamračila.
"Prosím?" pohlédla jsem na Dimitrie. "Tys ho zavedl do jeskyně?" obvinila jsem ho a založila si ruce na hrudi.
"Není bezpečné, že tam chodíš, mohlo by se ti něco stát." řekl Abé. Podívala jsem se na něj a chtěla mu něco říct, když najednou promluvil Dimitrij, ale rozhodně ne tak jak jsem si myslela.
"V tomhle má tvůj otec pravdu." Otočila jsem se na něj a přimhouřila oči. "Nedívej se tak na mně. Sama víš, že se mi to nelíbilo, nevíme kdo všechno o té jeskyně ví a navíc tyhle knihy nejsou pro každého. A pokud by se k nim někdo dostal, mohlo by to vyvolat spoustu problémů, které si nemůžeme dovolit." Dodal Dimitrij.
"Skvělý a co jako teď?" ptala jsem se jich.
"Odvezeme je na místo, kde budou v bezpečí." Ozval se Abé.
"A to je jako kde?" zeptala jsem se ho. Nedokázala jsem si představit místo, kde by tyhle knihy byli v bezpečí, protože jsem o žádném nevěděla, ale potom promluvil můj otec.
"Naše rodinné sídlo v Turecku." Otočila jsem se na něj nechápavě. Znala jsem to sídlo. Trávily jsme tam každé prázdniny a já jsem to místo milovala. Byl to dům u velkého jezera mezi lesy, ale už před pár lety jsme tam přestali jezdit, což bylo pro mě těžké, protože od té doby jsme trávily prázdniny v zábavných centrech pro bohaté snoby a v blízkosti královny.
"Počkejte chcete jet do Turecka?" zeptala jsem se jich ještě jednou a oni všichni přikývli. Skousla jsem si spodní ret a přemýšlela, co se bude dít teď.
***
Tatiana POV:


Seděla jsem na zasedání rady už asi dvě hodiny a poslouchala neustále hádky. Rada se nedokázala domluvit. Chtěli jsme prosadit zákon o snížení věkové hladiny u docházky strážců, přece jen proč potřebují takovou dobu na svá studia. Nepotřebují. To mi je potřebujeme.
Jsou to Dhampýři a my jsme panovníci, my rozhodujeme, co a kde budou dělat. U mužů to bylo jednodušší ty většinu času šli do služby, ale u Dhampýrek to bylo jiné, skoro všechny chtěli žít normální život a vychovávat svoje děti.
Samozřejmě, že potřebujeme aby se rodily další dhampýři, ale to neznamená, že je musí vychovávat, stačí je jen přivést na svět a dát je na výchovu do výcvikových táborů, o kterých přemýšlím. Je to jednoduché, určitě by se tam naučily víc než v obyčejné akademii.
"Na tohle vaše veličenstvo nikdo nepřistoupí." Ozval se Princ Ozera. "Je to neetické. Nemůžete je k tomu nutit."
"Jsem královna, mohu všechno." Ozvala jsem se a byla to pravda. "Od vás chci jen, abychom to odsouhlasily, ale znáte mně pokud to neuděláte, tak budu vážně přemýšlet, jestli neintrikujete proti koruně, znáte to." Usmála jsem se když jsem viděla, jak z jejich tváří mizí všechna barva. "Ale samozřejmě vám dám čas na rozmyšlení." Pomalu jsem se zvedla ze svého křesla. "Končím zasedání, které se odkládá na neurčito." Dodala jsem a bez dalších slov jsem vyšla ze zasedací místnosti s úsměvem na rtech.
Měla jsem všechnu moc na světě a všichni to věděli. Nikdo z nich se neodvážil proti mně říct ani slovo. A to bylo úžasné. Jediné, co chybělo, byl můj manžel. Tak jsem se snažila ho dostat na svojí stranu a dokonce se to povedlo, ale to by nesmělo být té jeho rozmazlené dcerunky, která mi stále ničí mé plány. Plán obrátit jí proti svému otci se moc nepovedl, když nakonec utekla, tak první co udělal, že po ní poslal všechny svoje strážce, společně s alchymisty a lovci strigojů, ale jestli si myslí, že mi zkazí manželství, tak to se tedy moc spletla. O Ibrahima se připravit nenechám, stačilo že mi to před několika lety udělala její matka, ale podruhé už se to nestane i kdybych se měla tentokrát postarat, že už se nevrátí.
Vešla jsem do svého apartmá, kde už na mně čekali. "Tak co? Našli jste ji?" zeptala jsem se jich.
"No." Zvedl ruku a podrbal se na krku. Přimhouřila jsem na něj oči.
"Jako vážně?" zavrčela jsem. "Neplatím Vám snad dost!?!" dodala jsem.
"V tom to není paní, ale tam kde jsme jí vystopovali už není a vypadá to, že v tom domě už není nikdo. Nechal jsem tam své lidi, ale nikdo nikoho neviděl už je ten dům prázdný dva týdny." Vydechla jsem.
"Zatraceně, copak to je tak těžké?" nalila jsem si do sklenice whisky a kopla jsem to do sebe. "Vždyť je to morojka nemůže jen tak uniknout, copak nemůžete najít nějakého strigoje, aby se jí zbavil." Vykřikla jsem na něj.
"To už jsme udělali vaše výsosti, ale ani jeden ze strigojů nepřežil a pak je tu ten další strigoj, podle všech ho zná celé Rusko, ale nikdo si na něj netroufne. A byl to právě on se kterým byla viděna." Prohrábl si vlasy. "Nejspíš zjistil, že se o něj někdo zajímá a přesunul se i se svojí morojskou následovnicí, ale to nebyl pravý důvod proč jsem tady." Zamračila jsem se.
"Tak proč jste přišel?"
"Viděl jsem vaše manžela a synovce společně s princeznou Dragomírovou a lordem Ozerou v Rusku. Nejspíš přišli na to samé, co my a hledají ji." Zasténala jsem.
"Probůh to ne. Pokud jí najdou dřív než my, bude to na nic. Pak už se k ní nedostaneme. Musíte urychleně něco vymyslet a já v tom nemůžu figurovat, je to jasné?" přikývl.
"Možná by bylo nejlepší, kdyby jste proti ní vydala trestní oznámení. Přece jen se přidala ke strigojům a to je zrada naší společnosti. Dopustila se velezrady, proč to neudělat oficiálně." Pohlédla jsem na něho a usmála se. Měl pravdu. Rosemarie byla chytrá, ale já jsem byla chytřejší a Ibrahim mi bude rozumět. Musím chránit své lidi a nebude problém je přesvědčit, že Rose přišla o rozum. Možná jí nebudu muset vůbec nechávat zabít.

Určitě by mohlo stačit jí prohlásit za nesvéprávnou a zavřít jí do vězení pro duševně choré.


Pokračování příště ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

VD III. ZKOUŠKA OSUDU || 4. Kapitola

ANO, četl/a jsem 100% (14)

Komentáře

1 petra petra | 13. ledna 2016 v 11:08 | Reagovat

Tá stará ku..., dúfam, že sa jej na konci prihodí čosi nepekné, nič iné si ani nezaslúži! :-?

2 Andy Andy | 14. ledna 2016 v 17:32 | Reagovat

A já jsem se konečně těšila že je Tatiana mimo děje .... Nechápu proč se musí plést do věcí do kterých ji nic není. Měla by Rose nechat na pokoji a do toho blázince jít sama. :-D

3 Jackie Jackie | 14. ledna 2016 v 22:32 | Reagovat

Jak ja tú Tatianu nemusím 😠 :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama