Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Dvacátá třetí || Dotek Citů

14. dubna 2016 v 21:05 | LussyNda |  The Secret Truth/Tajemství Pravdy
23. Kapitola: Dotek citů DÍL: I. SERIE: The Secret TruthAUTOR:LussyNdaŽÁNR:Fantasy, Romantica


JASMINE POV:



Zahrada byla opět taková, jako dřív. Všude byli květiny, keříky, které jsem nechala přivést z nedalekého městečka a společně s Catiu jsme je zasadili. Okna byla zase čistá, takže dovnitř nakukovalo přes okenní tabule jasné paprsky slunce.

A já jsem se najednou cítila skutečně doma, jako bych do tohoto hradu patřila odjakživa jen jsem to nevěděla. Popadla jsem nůžky a začala upravovat keříky a stříhat čerstvé květiny do váz, aby provoněli tak celý palác. Byla jsem jako v nebi, všude kolem mě byli cítit všemožné vůně květů, ale mně přepadala úzkost.

Posledních několik nocí mě stále navštěvoval jeden a ten samí sen a já jsem si připadala ztracená.

Pronásledoval mně muž. On. Pán tohoto hradu a já před ním prchala, a když už jsem si myslela, že jsem mu utekla, zjevila se přede mnou osoba ve zlatých vlasech oděná v bílém a pan mě dostihl, ale než se stačilo něco stát, vždycky jsem se probudila. A tak to pokračovalo každou noc a já jsem se přistihla, že často utíkám právě sem. Tady jsem se cítila opravdu v bezpečí.

"Co to má sakra znamenat!" Ozval se zamnou hlas prosycený hněvem. Otočila jsem se a setkala se s jeho temnýma očima. Tvářil se naštvaně, ale v jeho očích se mísilo i něco, co jsem nedokázala rozpoznat. "Kdo má sakra tohle na svědomí!!!" Zakřičel, sestoupil poslední schody a začal shazovat kamenné květináče i ty co byli na římsách. Dívala jsem se na něj v šoku. Praštil do skleněného okna a střepy mu rozedřeli ruku do krve. Vykřikla jsem. Jeho oči se zaměřily na mně a mě byli srdce jako na poplach. "Jste šílená???" Šel, rychlím krokem ke mně a já stihla udělat pozpátku jen pár kroků, když mně popadl za obě ruce a silně semnou zatřásl. "Nevážíte si života!!!" Křičel mi do obličeje a jeho oči byli najednou černé. "Odpovězte mi!!!" Zacloumal semnou znovu.

"Ne." Vydechla jsem a musela jsem polknout.

"Co ne!?!" Znovu semnou zacloumal a mně najednou došlo, že se ho nebojím, že tohle je jen jeho maska, jak se stranit lidem. Byl to jen muž, který byl prokletí přinucen trpět, za co jsem nevěděla, ale o to teď nešlo.


"Svého života si vážím, ale vás se nebojím." Řekla jsem mu pevným hlasem a v jeho očích se objevil šokovaný výraz.

"Vy jste opravdu šílená, že?" Řekl nevěřícně. "Kdokoliv jiný už by vzal nohy na ramena." Řekl a pustil mně.

"Nejsem jako kdokoliv jiný." Usmála jsem se, když udělal několik kroků ode mně pryč.


"Zjevně." Prohrábl si rukou vlasy a na jeho tváři se objevily stopy krve.

"Jste zraněný." Vykročila jsem k němu a vzala jeho ruku do své, ale vzápětí jí vytrhl pryč. "Musíte být takový, kdy se vám někdo snaží pomoct a nebo jen jste takový hrubián?" Zeptala jsem se ho.

"Obojí." Odpověděl, ale já jsem ho opět chytla za ruku.

"Nechte toho." Řekla jsem, když opět mi chtěl svojí ruku vytrhnout. "Copak nedokážete, alespoň jednou být v klidu?" Řekla jsem nasupeně. Přimhouřil oči, ale nic neřekl, obrátila jsem tedy svůj pohled k ráně na jeho ruce. "Bude to chtít pár stehů, ale nevypadá to zle. Hned jsem zpátky." Pustila jsem jeho ruku a běžela najít Catiu a sehnala věci na ošetření jeho ran.

Vlastně si ani neuvědomovala, co jí to tak tak najednou popadlo.




MIKHAEL POV:


Díval jsem se za ní a srdce mi hlasitě tlouklo. Její přítomnost byla daleko víc příjemná, než jsem si původně myslel. Byla jako světlo v tomhle temném hradu, který se pro mě stal prokletím. Přinesla jsem světlo a něco co jsem pro zatím nedokázal plně identifikovat.


Nikdy jsem nepotkal nikoho jako je ona. Myslel jsem si, že je v ní něco zvláštního, ale teď vidím, že je to mnohem víc. Zavřel jsem oči a snažil se relaxovat. Kolem nosu se mi rozvlnila vůně orchidejí a zvonivý smích. Zase jsem měl před očima její dlouhé zlaté vlasy a modré oči jako tůně té nejhlubší modré hlubiny.


Ještě dneska jsem si pamatuji její vůni, odstín tonu jejího hlasu, chuť její pokožky a sladkou příchuť jejích rtů, které chutnali po lesních malinách. Tehdy jsem si myslel, že jsem věděl o Lásce všechno a že Emília byla ta pravá. Ta jediná, ale byla to chyba, za kterou budu pykat do konce svého života.

"No tak, co to vidím?" otočil se za hlasem a spatřil jí stát ve dveří. V bleděmodrých šatech vypadala jako anděl. Tmavé vlasy se jí vlnily kolem obličeje a já jsem v tu chvíli musel zatajit dech. Byla dokonalá až nadpozemská. V hloubi duše v blízkosti srdce jsem cítil takové zvláštní chvění. "Vy pane."
Ukázala na mně prstem. "Si koledujete o pěkný průšvih. Proč se tváříte pro lásku boží tváříte jako na pohřbu." Došla ke mně a položila číši s vínem a sadu na šití na stolek. Obratně navlékla jehlu do očka jehly a pak tutéž jehlu namočila do vína, aby jí vydezinfikovala. Bílým plátnem umyla ránu od krve, přidržela si k sobě otevřenou ránu a přiblížila k ní jehlu, pak se ale zarazila a podívala se mi do očí. "Nechcete…" nedořekla to, protože jsem jí přerušil.

"Myslíte si, že nejsem dost chlap, abych nepřežil pár stehů?" přivřela obočí a zakroutila hlavou.

Propíchla jehlou kůží a při tom dotyku jsem sebou trhl a skousl spodní ret. Neuniklo mi, jak se usmála a zašila ránu asi třemi stehy. Pak se sklonila a zuby překousla zbývající niť. Projelo mnou zachvění, když se omylem rty dotkla mé ruky. Mokrým plátnem očistila okolí kolem rány a zavázala ošetřenou ránu obvazem.


"Tak hotovo." Usmála se a začala uklízet šicí nástroje, když se chtěla zvednout popadl jsem jí za ruku, měla jemnou kůži, ale bylo vidět, že její ruce museli vykonávat těžší práci. Takové ruce by neměli vůbec pracovat. Měla by být hýčkána.



"Děkuji." Vydechl jsem a políbil jí na hřbet ruky. Zvedl jsem hlavu a setkal se tak s jejíma očima, které nyní zářily svojí medově hnědou barvou, a měla v nich jemné zlaté jiskřičky. Byla dokonalá, pro mě až moc.



Pokračování příště ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Dvacátá třetí || Dotek Citů

ANO, četl/a jsem 100% (5)

Komentáře

1 Jackie Jackie | 14. dubna 2016 v 21:15 | Reagovat

Krása, konečne sa medzi nimi niečo deje :-D

2 petra petra | 15. dubna 2016 v 9:53 | Reagovat

Tak sme sa dočkali nejakého romantickejšieho okamihu, super, len tak ďalej! :-)

3 Andy Andy | 16. dubna 2016 v 21:26 | Reagovat

Tohle byla jedna z nejlepších kapitol :-) dokonalé

4 Kulisek129 Kulisek129 | 19. dubna 2016 v 15:46 | Reagovat

Láska se rodí :-) Skvělý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama