Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola dvacátá osmá || Dobrá a Špatná rozhodnutí

8. května 2016 v 21:26 | LussyNda |  The Secret Truth/Tajemství Pravdy
28. Kapitola: Dobrá a špatná rozhodnutí DÍL: I. SERIE: The Secret TruthAUTOR:LussyNdaŽÁNR:Fantasy, Romantica

Jelena POV:


"Jak se dá zvrátit prokletí vlčího pláště?" ty slova sklouzla z jejích rtů tak snadno, až tak lehce.


"Žádné takové prokletí není." Chtěla jsem se zvednout, ale její ruce mně zastavily.


"Sama dobře víš, že ano." Její oči se na mně dívali prosebně. "Učila si mně tolik věcí, učila si mně, abych nedala na první dojem a přemýšlela o věcech, byliny, které vyléčí každou nemoc. Dokonce si mi vyprávěla legendy, historky a báje." Jasmíne si povzdechla. "Musela si něco vědět, jinak by si mně tolik nenabádala k pozornosti. Vychovávala si mně jinak, jako bych byla k něčemu předurčena. Dokonce si mně dala i jméno, které nikdo nemá. Není to obyčejné jméno a v našem světě se nepoužívá." Zavřela jsem oči a snažila se vymyslet, jak mám odpovědět.

Copak jsem jí mohla říct pravdu. "Jeleno prosím. Jsi pro mě víc než má vlastní matka a já tě miluju a jestli miluješ ty mně, tak mně musíš říct pravdu."

"Miláčku." Řekla jsem a pohladila jí po tváři. "Jsou to jen povídačky. To co jsem tě učila, nemělo s tím nic společného. Vše jsou to jen povídačky na strašení malých dětí." Pustila jsem její ruce a vstala.


"To není pravda. Vím jistě, že ta bestie, jak o ní všichni mluví, žije. Vím to, protože jsem jí potkala." Otočila jsem se k ní a nemohla uvěřit svým uším. "Ta Bestie mně zachránila život. Odvedla mně přes temný les, do temného hradu, do panství, které kdysi patřilo pánům údolí. A dokonce znám i pravé jméno té bestie." Dodala a já zakroutila hlavou.

"To není možné." V mých očích se leskly slzy.

"Mikhael. Mikhael Baron z Bane." Vydechla Jasmíne. "To on představuje tu Bestii. Již několik let žije v prokletí. To on mně zachránil. Vylovil mně z řeky a postaral se o mně. Jeleno, já vím, že něco víš a musíš mi to říct." Trvala na svém Jasmína a já už jsem dál nemohla lhát.

"Jak jsem řekla nevím toho dost, ale něco málo vím. Vím o tom prokletím i o Bestii. O vlkovi, který se za úplňku prohání temným lesem i o tom dalším, ale to je všechno. Nevím, jak kouzlo zvrátit." Jasmíne se pustila do vyprávění celého příběhu a já jí poslouchala, ale stále jsem nemohla pochopit proč? Proč tohle všechno musela zažít moje holčička a jakou v tom měla roly.


"Musím mu pomoci." Vysoukala ze sebe nakonec. "Zachránil mně a já mu to musím oplatit." Povzdechla jsem si a chytla znovu její ruce do svých.

"Jasmíne, jediné co vím je to, že každé kouzlo se musí dát nějak zlomit, ale na to já nemám moc. Jsem jen bylinkářka, která pomáhá léčivými bylinami, to je všechno. Nemám žádnou moc a ani neznám protijed. Jediné, co vím, že každé zlo se dá porazit čistotou duše, láskou. Možná, že to je odpověď, na kterou se snažíš celou dobu přijít, ale to rozhodnutí musí přijít od tebe."




SANSA POV:


Jelenina slova mi na rtech vykouzlila úsměv. Tohle bylo něco, co jsem mohla použít pro svůj vlastní prospěch. Takže ta bestie, které se bojíme má své jméno a vše, co má jméno je už méně nebezpečné.


Jasmíne se zanedlouho s tou starou babou rozloučila a já teď měla možnost změnit osud. Svůj i celé vesnice. A k uskutečnění vlastních cílů mi pomohou muži, kteří přijeli dnes k nám do vesnice. Jen oni můžou nastolit pořádek.


To jsem věděla s jistotou.




Jasmíne POV:


Nevěděla jsem proč, ale zdálo se, že se počasí změnilo. Foukal chladný větřík a z nebes se snášel bílý sníh, ale co mi nejvíc vyrazilo dech, byla zahrada kolem hradu, jako bych vstoupila do pohádkového světa. Procházela jsem parkem, který byl pokrytý třpytivým sněhem, a chystala se vejít po schodech k hlavnímu vchodu, když jsem uslyšela tichou hudbu. Vydala jsem se za hudbou. Obešla jsem do zadní části zahrady, kde byl venkovní vstup do zimní zahrady. Dveře byli otevřeny a mezi dveřmi poletoval průhledná záclona, ale i přes to jsem viděla úplně přesně.


Mikhael seděl u klavíru zády ke mně a hrál. Musím, ale říct že úžasně. Byl dokonalý, až moc a mně najednou napadlo, jaké by to bylo, kdybychom spolu mohli být.


"Jediné, co vím, je že každé kouzlo se dá porazit čistotou duše, láskou." V hlavě se mi ozývali poslední Jelenina slova a možná měla pravdu, jenomže tu bylo ještě něco jiného. Juliett musela tušit, co se stane a podle Mikhaelově vyprávění se musela v magii vyznat, což znamenalo, že bych odpověď mohla najít v jejích věcech. Otočila jsem se a seběhla znovu schody do zahrady. Tohle byla moje možnost a já jí rozhodně nechtěla zahodit.


Podle komorných byli věci jejich bývalé paní uskladněné ve staré věži, tam, kde měla jejich paní komnatu. Schody byli mnohem víc ztrouchnivělé, než ty které vedli k Mikhaelově komnatě, ale to mě nemohlo odradit.


Zastavila jsem se před Juliettinými dveřmi a zhluboka se nadechla, bylo to teď nebo nikdy. Mikhael se brzy může rozhodnout, jít mě hledat a rozhodně jsem nechtěla, aby přišel na to, co dělám. Mohl by se rozzuřit a o to jsem nestála. Už tak to bude dost zlé, až přijde na moje úmysly, ale i přes to to musím udělat. Je to jediná šance.

S posledními myšlenkami, jsem stiskla kliku a otevřela jsem dveře. Přede mnou se objevil starý pokoj, záclony a závěsy byli roztrhané, židle i pohovky, byli převrácené a rozbité, na zemi se váleli střepy a potrhané staré oblečení. A v prostředku toho všeho stála dřevěná dětská postýlka. Celý pokoj byl podivně chladný a vznášel se tu stín smrti. Zavřela jsem dveře a dala se do hledání.


Moc času jsem neměla, někdo může brzy přijít.


Bylo zvláštní, že Mikhael nechal její pokoj v tomhle stavu, jako by nezapomínal, jako by se tady zastavil čas. Představovala jsem si spíš, že se bude chtít zbavit, všeho co mu jí kdy připomínalo, ale spíš to vypadalo, jako že si jí rozhodl uchovat v paměti, aby se týral. To by mu tak bylo podobné, ale její věci byli zničené, nejspíš jeho návaly vzteku, což bylo normální vzhledem k okolnostem, ale to bylo tak všechno. Neměla tu nic, co by odpovídalo nadpřirozeným silám, až talismany pověšené v okně.


Přistoupila jsem k nim a vzala jeden do rukou. Byli z kamene a veprostřed byli rytiny a velký rubín, ve kterém jsem viděla svůj odraz, ale i něco jiného, přejela jsem prsty po rytině ptáka s křídly. Byl stejný, jako moje znamení na ruce.


Bylo to divné, to znamení jsem viděla dnes ve vesnici a teď znovu. Opřela jsem se o římsu a uslyšela cvaknutí. Odstoupila jsem stranou a viděla jeden z kamenných panelů víc vysunutý. Klekla jsem si na zem a vytáhla ho. Uvnitř byla skrýš s několika předměty, talismany a v kůži vázaný deník, který měl stejnou rytinu ptáka. Odvázala jsem šňůrku, kterou byl převázaný, a začala ho prohlížet. Uvnitř bylo spoustu nákresů, poznámek a různé rituály.

"Můj bože….." vydechla jsem.


"Co tady zatraceně děláš!!" zaburácel jeho hlas. Otočila jsem se a spatřila ve dveří stát Mikhaela a jak jsem předpokládala, nebyl moc šťastný.


Pokračování příště ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tajemství pravdy/The Secret Truth || Kapitola Dvacátá osmá

ANO, četl/a jsem 100% (7)

Komentáře

1 Kulisek129 Kulisek129 | E-mail | 8. května 2016 v 23:11 | Reagovat

Zase useknutý konec, že mě to nepřekvapuje. Kapitola byla celkově odpočinková, a když se tam může začít něco dít :  Pokračování příště...
Tu větu fakt nesnáším.
Jinak hezké, jako vždycky :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama