VD III. ZKOUŠKA OSUDU • 7. Kapitola • Stěhování

2. května 2016 v 12:00 | LussyNda |  VD III. - Zkouška osudu
7. KAPITOLA • Stěhování

DÍL• VD III. Zkouška osudu

SERIE • Vykoupení Duše III.

AUTOR • LussyNda

ŽÁNR • Fantasy, Romantica
POSTAVY • Rosemarie Mazur, Dimitrij Belikov, Abé Mazur, Adrian Ivashkov, Vasilissa Dragomír, Christian Ozera


ROSE POV:



Nikdy jsem si nemyslela, že přestěhovat několik knih bude tak těžké, ale ukázalo se, že jsem se mýlila. Knih bylo mnohem víc, než jsem původně myslela a tak nakonec Dimitrij s mým otcem poslali po otcovy strážce, aby se postarali o bezpečný přenos do Letního sídla Mazurů.

Najednou všechno bylo perfektní, otec přestal na Dimitrie útočit a dokonce to vypadalo, že ho začíná mít i rád.

Párkrát jsem je spolu sledovala, jak se baví, nebo pijí whisky. To bylo pro mě dobré. Nerada bych zapudila vlastního otce, ale pokud by byl proti Dimitriovi neměla bych jinou možnost. Vím, že sem vždycky všechno hrála, ale Dimitrij pro mě představuje jistotu. Drží mně nad vodou, odbourává temnotu mých kouzel, samozřejmě se ne vždycky shodneme, ale to neznamená, že je proti mně. Nebýt jeho tak už bych tu nebyla a on sám si zaslouží všechnu lásku světa.

Chtěla bych mu vynahradit, všechno zlé, co se mu stalo, i když občas jsem měla pocit, jako by se uzavíral sám do sebe. Otec chtěl před odjezdem do našeho sídla zastavit ještě u dvora a promluvit s Tatianou. Chtěl, aby se Dimitrij stal mým strážcem oficiálně. Nebyla jsem si jistá, jestli je to dobrý nápad, protože Dimitrij se na to netvářil zrovna dvakrát nadšeně a já jsem se mu nedivila.


Královský dvůr byl pro něj jako strigoje zapovězen a popravdě i já jsem měla strach, co se stane, až tam dorazíme. Není nikde veden, všichni se budou vyptávat a sama moc dobře vím, jaké to pro něj je, když musí vzpomínat na svojí minulost.


Nakonec to, ale otci odsouhlasil a teď jsme všichni na cestě ke dvoru. Seděla jsem u okna a dívala se na mraky vznášející se na obloze. Byli tak volné, nikdo jim nic nepřikazoval a mohli si dělat vše, co se jim jen zlíbilo, taky bych se chtěla stát mrakem. Byl volný a nemusel se o nic starat. Podívala jsem se směrem k místu, kde seděl Dimitrij. Od včerejšího večera semnou nepomluvil, dokonce mně nechtěl pustit, ani do své mysli, abych se dozvěděla, co ho trápí, ale nejspíš to muselo být něco závažné. Ještě nikdy se mně takhle nestranil. Spíš vyhledával mojí přítomnost, ale teď to spíš vypadalo, jako by se mě chtěl zbavit a možná tak to i bylo.

Třeba zjistil, jak je jednoduché utéct a nechat mně být. Jenomže to bych mu to musela dovolit, jestli si totiž myslí, že mě odloží jako starý kus hadru, tak to se tedy velice plete. Protože já za nás budu milovat do konce svého života, i kdybych měla umřít.

***




DIMITRI POV:



Bylo pro mě těžké být od ní daleko. Vlastně mně to skoro až bolelo, když jsem si od ní udržoval odstup, ale bylo to pro její dobro, alespoň když budeme u dvora. Abé zprvu chtěl, abych se stal jejím oficiálním strážcem, ale po naší rozmluvě, o které Rose neví, se mnou musel souhlasit, že bude lepší, když nikdo nebude nic vědět o mé minulosti. Rose už se tak nesnesla s královnou a dokázala každému zatopit, a pokud by měla obhajovat mě jako strážce, tak jsem věděl, že nepřestane, dokud nevyhraje a už tak její pověst utrpěla. Nemělo cenu přilévat vodu do ohně.

Věděl jsem, že jí velice trápí, když jsem se od ní odvracel, ale musel jsem to udělat. Musela vědět, že má možnost výběru. Od jejího kamaráda Christiana vím, že vždycky ze všeho vycouvala a každý její vztah skončil, když se dotyčný muž k ní dostal moc blízko. Christiana překvapilo, jak se ke mně chová. Jenomže mně ne. Rose měla vůči mě ochranný komplex, to bylo alespoň to, co jsem cítil skrz naše pouto. Vím, že nesnášela, když jsem jí lezl do soukromý, ale bohužel jsem neměl jinou možnost. Rose to sama nepřizná.

Cítil jsem na sobě její pohled celou cestu letadlem ke dvoru, ale zůstal jsem v klidu, až když jsem s jistotou věděl, že usnula, tak jsem se na ní otočil. Vypadala jako anděl, bohyně světla, která držela nad všemi ochrannou ruku. Klidně spala s lehce otevřenými ústy. Usmál jsem se, když spala, odhodila zábrany a byla prostě roztomilá. Nejraději bych jí vzal do náručí a tiskl jí ke svému tělu. Najednou jsem cítil na sobě něčí pohled.


Natočil jsem hlavu, abych viděl, kdo mně pozoruje.

Adrian Ivashkov.

Jeho oči mně skoro propalovali a netvářil se zrovna nadšeně, že se vracím s nimi. Rose mi říkala, že je to její nejlepší kamarád, rádce, skoro jako bratr. No bratr. Ona ho jako bratra brala, věděl jsem to, ale on nevypadal, že by k ní choval bratrskou lásku. Spíš to vypadalo, že by rád s ní měl něco víc. Často, když jsme byli s Rose spolu se díval jako kakabus a pak zase nevynechal jedinou příležitost, aby se vetřel do její přítomnosti.

Neměl jsem k tomu žádný důkaz a Rose by mi řekla, že to není pravda a zdá se mi to, ale já věděl své. Rozhodně se k ní nechoval jako ke kamarádce a já jsem se začínal bát, že to on bude prvním problémem v našem vztahu.

Letadlo přistálo za denního světla, což bylo pro královský dvůr půlnoc a Rose stále ještě spala. Nikdo nevěděl, jestli jí má vzbudit, samozřejmě kromě Adriana, který se do toho hrnul až moc, ale než se jí mohl dotknout, tak jsem ho předběhl a nabral jí do náruče. Proč jí budit? Za posledních několik měsíců toho zažila už víc než dost a teď si rozhodně zaslouží trochu víc spánku.

Abé semnou poslal jednoho jeho strážce, aby mi ukázal cestu do Rosyna pokoje. No pokoje byl to spíš menší mezonetový byt, ale ten byt jsem si k Rose nepředstavoval, takže jsem spíš pochopil, že jí ho museli zařídit.


Položil jsem jí do její manželské postele, sundal boty a přikryl jí. Přitulila se k polštáři a spokojeně spala dál. Usmál jsem se, byla pro mě tak dokonalé stvoření a já jsem si nedokázal představit, jak jsem si jí zasloužil.

Možná bych se měl držet od ní dal, aby mohla normálně říct, ale sobecká část mně mi to nedovolovala, věděl jsem, že ke mně patřila, cítil jsem to, což bylo s podivem, protože s mojí ženou jsem takové pouto nesdílel, ale zase ne každý je spojený jako já a Rose. A pak tu byla moje láska k ní. Miloval jsem jí a byl jsem ochoten pro ní udělat cokoliv, i kdyby mně to mělo stát vlastní život a ona na tom byla stejně.


"Miluji tě." Vydechl jsem a políbil jí do vlasů. Spala, ale ze snu se usmívala.


Pokračování příště ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

VD III. ZKOUŠKA OSUDU • 7. Kapitola

ANO, četl/a jsem 100% (16)

Komentáře

1 petra petra | 2. května 2016 v 16:30 | Reagovat

Tak takmer si ma rozplakala a to nie je sarkazmus! Nádherná časť, ďakujem. :-D

2 Jackie Jackie | 3. května 2016 v 23:07 | Reagovat

Krásna kapitola. Dúfam,že Rose čo najskôr zistí, že Dimitri sa v Adrianovi nemýli. Teším sa na ďalšiu kapitolu 😁

3 Kulisek129 Kulisek129 | 4. května 2016 v 10:51 | Reagovat

Krásná kapitola. Zajímalo by mě jak to bude v budoucnu s tím Adrianem.

4 Katchie Katchie | 6. června 2016 v 13:03 | Reagovat

Uplně super, jsi hodně nadaná a tak kapitolka je moc krásně napsaná, honem další :-P  :-P  :-P  :-P  :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama