STEM FATE • part 1 • 5. Kapitola: Za svitu oblohy

22. dubna 2017 v 21:15 | LussyNda |  STEM FATE

5. Kapitola "Za svitu temné luny"

Název: Vřeteno osuduSérie: Stem Fate I.Žánr: Fantasy, history, romance


Vůbec jsem netušila, jak si to Ethan představoval.
Řekl, že musím utéct někam hodně daleko z tohohle království, ale kam? To zjevně nevěděl ani on sám. A asi to nebylo důležité. Důležité bylo hlavně to, že otevřel dveře cely a dostal jí nepozorovaně ven. Jenomže, co bude teď dál? O tom se Ethan nezmínil.
A když teď stály ve stínů brány a Ethan se snažil otočit klíčem ve starém zámku, Rosalyn přepadla úzkost. Úzkost z nepoznaného. Vždyť ona nemá nic a nikoho o koho by se mohla opřít?
"Tak sláva už jsem je našel." Objevil se vedle ní Ethan. "Dobrá zpráva je ta, že tenhle vchod se nehlídá, ale špatná, že vždycky někam schovají klíče, ale já měl tentokrát štěstí, že je mají strážní popsané.." Ethan povídal stále dál a dál, ale Rosalyn najednou přepadl divný pocit, najednou měla pocit, jak se všechno kolem ní točí.
"Ethane?" zavolala na něj, aby ho donutila zmlknout a věnovat jí plnou pozornost. "Co bude dál?" zeptala se ho a on se na ní zamračil.
"Co by mělo být dál?" zeptal se jí nechápavě.
"No přece víš." Začala s povzdechem. "Co mám teď udělat? Nemám kam jít."
"Já vím, ale tady taky zůstat nemůžeš Rosalyn." Přistoupil k ní a vzal její ruce do těch svých. "Já vím, že máš strach, to já taky." Rosalyn si povzdechla.
"Dobrá, ale co dál." Povzdechla si znovu.
"No co půjdeš do cikánského tábora." Řekl, jako by to bylo jasné. "Už jsem mluvil s Agáthou. Prozatím tě tam nechají a já zařídím prozatím všechno potřebné a pak tě u nich vyzvednu a utečeme."
"Jak utečeme?" Zamračila se na něj Rosalyn.
"Snad si nemyslíš, že bych tě pustil samotnou." Zakroutil hlavou, jako by se zbláznila.
"Ale ty přece nemůžeš odejít." Řekla mu možná až moc rychle. "Tvůj strýc ti to nikdy nedovolí. Chce, aby si byl jeho nástupce." Na to Ethan zakroutil hlavou.
"To může chtít, ale já svojí budoucnost nevidím ve kněžském hábitu a rozhodně nejsem ochoten kvůli tomu zahodit zbytek svého života. Být knězem není pro mě." Řekl a Rosalyn si povzdechla. Ethan to viděl až moc růžově. Tohle se jim nemůže povést. Chtěla něco říct, když se rozezněl zvon v kostele a oba strnuli. "Není čas. Každou chvíli může někdo zjistit, že si pryč. Musíš jít." Pevně jí naposledy objal, jako by na tom závisel jeho život.
"Sbohem." Řekla jen, prošla bránou a pak utíkala do temných hlubin lesa, co jí jen nohy stačily.
***
Snažil se zabrat, ale nemohl. Už hodinu se převaloval na posteli, ale spánek stále nepřicházel a už sám z toho byl dost frustrovaný. Měl před sebou velký úkol a pokud nebude náležitě odpočatý, nepovede se mu válečné tažení dotáhnout do zdárného konce.
Sebastian podrážděně zavrčel a posadil se na provizorním lůžku. Spát nemělo smysl. Pokoušel se o tom a nešlo to. Právě proto se zvedl, oblékl si jezdecké kalhoty, bílou halenu a vyrazil do temnoty. Jeho kůň stál nedaleko jeho stanu a když zahlédl svého pána sklonil hlavu. Sebastian ho pohladil po hřívě, odvázal ho, vyhoupl se do sedla a tryskem vyrazil pryč z jejich tábora.
Nechtěl jet nikam daleko, jen si chtěl pročistit hlavu.
Chtěl trochu změnu. Jeho bitvy mu brali mnohem víc než chtěl a v poslední době se mu zdálo, jako by mu docházeli síly, ale sám v sobě nedokázal najít sílu polevit. Prostě to nedokázal.
Jeho kůň pod ním zařehtal a Sebastian ho pobídnul k vyšší rychlosti. Miloval jezdit s větrem o závod. Často jezdíval v noci, když všichni spali. To byla doba kdy nemusel předstírat, to kým byl. Byl sám sebou.
Sebastian dojel ke srázu, kde pod ním hučelo jezírko a tak zavedl svého koně dolů. Seskočil a šel se osvěžit do jezírka. Voda byla úžasná a ulevila jeho bolestným svalům. Jeho kůň si mezitím napájel a čekal dokud jeho pán neskončí s noční koupelí.
Bohužel jeho koně vystrašil nějaký zvuk, kůň zvedl hlavu, zařehtal, aby upozornil svého pána. Ten se otočil, stoupl si a hledal útočníka. Jeho útočník byl schovaný mezi stromy.
Sebastian vystoupil z vody, popadl meč z pochvy u sedla svého koně.
"Kdo je tam?" zavolal. "Vylez je-li ti život milý!" zakřičel, ale nic se nestalo. Sebastian zavrčel. "Slyšíš!" křoví zašustilo a Sebastian vyrazil.
***
Její nohy dopadali na zmrzlou půdu a ona už dál nemohla. Nevěděla proč vlastně tak pospíchá, ale v hloubi své duše tušila, že jí je někdo na stopě a musela mu uniknout než jí dostihne, ale už nemohla dál. Vždyť už se dostala dost daleko a tak si rozhodla odpočinout. Sešla k jezeru, opláchla si tvář a ruce ve studené vodě. Konečně si odechla a zavřela oči. Připadala si, jako lovná zvěř od lidí, kteří jí vychovali. Vždycky věděla, že jí nemají rádi, ale netušila, jak moc jí nenávidějí.
Z jejího snění jí vytrhlo bušení koňských kopyt. Otočila se a v dálce zahlédla jezdce. Dostali jí! Rychle se zvedla a schovala se do nejbližšího křoví. Takhle to přece skončit nemůže.
Jezdec dojel k jezeru a seskočil z koně, sundal si halenu a skočil do jezera. Rosalyn zalápala po dechu. Občas zahlédla dělníky bez košil, ale jen málo kdy. V klášteře, ve kterém vyrůstala byl velice tvrdý režim a Rosalyn věděla, jak se má chovat v přítomnosti muže, zvlášť na půl svlečeného muže, ale i přesto jí to nezabránilo, aby se chtěla podívat, co je schováno pod mužskými šaty.
K její smůle nadělala víc hluku než chtěla a muž si jí všimnul. Tedy spíš jeho kůň, který ho upozornil, ale i tak. Co přišlo pak bylo na Rosalyn až moc rychle. Muž popadl meč a Rosalyn nezbylo nic jiného než utíkat a taky, že ano. Nemohla čekat, až jí ten muž objeví a odvede jí zpátky.
"STŮJ!!!" křičel muž, ale Rosalyn nečekala a utíkala mezi křovím, do temného lesa. Větve stromů jí rvali látku z šatů a zacuchával její dlouhé havraní vlasy. Slyšela za sebou jeho klení a zvuk ostří, jak se snažil prosekat křovím. Rosalyn se konečně dostala ven a najednou se před ní objevil černý kůň. Rosalyn vykřikla a upadla na zem. Kůň se vzepřel na zadních. A pak se postavil a zafrkal.
"Proboha!" vydechla, když spatřila koně, kterého tu nechala. "Vyděsil si mě."
"Zatraceně!" zaslechla mužovo klení. Rychle se postavila, vyskočila na koňský hřbet a doufala, že jí tentokrát poslechne. Kopla koně do slabin, ten se vzepřel na zadních a pak vyrazil z větrem o závod.
Rosalyn se stihla jen otočit, když zahlédla jak z křoví vyšel její útočník. Oddechla si a uháněla směrem ke klášteru. Než se ten muž vrátí pro svého koně, tak už bude dávno pryč.

Alespoň v to doufala.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

STEM FATE • part 1 • 5. Kapitola

ANO, četl/a jsem ... 100% (5)

Komentáře

1 Jackie Jackie | 23. dubna 2017 v 18:22 | Reagovat

Sebastian už má bojovania plné zuby? Ani sa mu nečudujem :-) A nemala mať Rosalyn svetlé vlasy? Myslela som, že na obálke je ona ;-) Veľmi pekná kapitola :-)

2 Kulisek129 Kulisek129 | E-mail | 23. dubna 2017 v 20:17 | Reagovat

Je hezký, že Ethan nechce nechat Rosalyn odejít samotnou.
Že by se nám postavy začaly trochu propojovat? :-D

3 jill jill | 25. dubna 2017 v 14:04 | Reagovat

Pekne, jen mi to prijde teochu zmatene. Nechci moc kritizovat ale asi bysis mema vyresit jestli budes psat v ich forme nebo v er forme. Jinak tohle jssou jenom malicke chybky tak si z toho nic nedelej ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama